Vodní

Racek chechtavý (Chroicocephalus ridibundus)

Racek chechtavý je středně velký vodní pták z čeledi rackovitých (Laridae), který patří k nejznámějším a nejrozšířenějším druhům racků ve vnitrozemí Evropy. Typický je svým hlasitým „chechtavým“ hlasem a výraznou tmavohnědou hlavou v hnízdním šatu. V České republice je běžným hnízdícím i tažným druhem, který se vyskytuje na rybnících, jezerech, přehradách i v městském prostředí. Wikipedia 

Taxonomie a systematika

Zařazení druhu

Racek chechtavý nese latinský název Chroicocephalus ridibundus, dříve byl řazen do rodu Larus. Patří mezi menší druhy racků a vyznačuje se vysokou přizpůsobivostí různým typům prostředí.

Vzhled a rozpoznávací znaky

Zbarvení a sezónní proměny

Racek chechtavý dosahuje délky 35–39 cm a rozpětí křídel činí 86–99 cm. V hnízdním období má čokoládově hnědou hlavu, bílé tělo, světle šedý hřbet a nápadně červený zobák i nohy. Mimo hnízdní sezónu hlava zbělá a zůstává jen tmavá skvrna za okem, což je důležitý rozlišovací znak.

Hlasové projevy

Hlas racka chechtavého je hlasitý, pronikavý a připomíná smích nebo chechtání, podle něhož získal své české jméno. Ozývá se zejména v koloniích během hnízdění.

Výskyt a prostředí

Rozšíření v Evropě a Česku

Racek chechtavý hnízdí v celé Evropě a zasahuje do Asie. V České republice je rozšířen na většině území, především v oblastech s vodními plochami a mokřady.

Typické biotopy

Obývá rybníky, jezera, přehrady, slepá ramena řek i mokřady. Mimo hnízdní období se často zdržuje na polích, skládkách, v parcích a ve městech, kde snadno nachází potravu.

Potrava a způsob života

Složení potravy

Racek chechtavý je všežravec. Živí se hmyzem, červy, měkkýši, drobnými rybami, obojživelníky, ale i semeny, zbytky potravy a odpady lidské činnosti. Jeho potravní flexibilita mu umožňuje úspěšně obývat i silně pozměněné prostředí.

Chování

Je společenský pták, který většinu roku žije v hejnech. Často je vidět, jak sleduje zemědělské stroje na polích nebo sbírá potravu v městských parcích.

Hnízdění a rozmnožování

Koloniální hnízdění

Hnízdění probíhá od dubna do června. Racek chechtavý hnízdí v početných koloniích na ostrůvcích, plovoucí vegetaci nebo v rákosinách. Hnízdo je jednoduchá konstrukce z rostlinného materiálu.

Snůška a péče o mláďata

Samice snáší obvykle 2–3 vejce. Na sezení i krmení mláďat se podílejí oba rodiče. Mláďata jsou nekrmivá a hnízdo opouštějí krátce po vylíhnutí, ale zůstávají v jeho blízkosti.

Tah a zimování

Racek chechtavý je částečně tažný druh. Část populace přezimuje ve střední Evropě, zejména na nezamrzajících vodách, jiní jedinci odlétají do západní a jižní Evropy.

Ohrožení a ochrana

Hlavní hrozby

Mezi hlavní hrozby patří zánik hnízdních lokalit, kolísání vodní hladiny, rušení kolonií a predace. Negativně se může projevit i znečištění vod a úbytek potravy v zemědělské krajině.

Ochranný status

Racek chechtavý je v České republice zákonem chráněn. Ochrana spočívá v zachování vhodných hnízdních lokalit a regulaci rušení v období rozmnožování.

Význam druhu v ekosystému

Racek chechtavý se podílí na regulaci populací hmyzu a dalších bezobratlých a je důležitým článkem potravních řetězců mokřadních ekosystémů. Zároveň slouží jako indikátor stavu vodního prostředí.

Pisík obecný (Actitis hypoleucos)

Pisík obecný je menší druh bahňáka z čeledi slukovitých (Scolopacidae), který je typický svým neustálým pohupováním zadní části těla a rychlým, nízkým letem podél vodních břehů. V České republice patří k pravidelně hnízdícím druhům, zejména podél řek, potoků, rybníků a štěrkových náplavů. Je dobře přizpůsoben životu v blízkosti vody a patří k nejznámějším bahňákům vnitrozemí.

Taxonomie a systematika

Zařazení druhu

Pisík obecný nese latinský název Actitis hypoleucos a je jediným pravidelně se vyskytujícím zástupcem rodu Actitis v Evropě. Vyznačuje se poměrně jednotným vzhledem bez výrazného pohlavního dimorfismu a je blízce příbuzný severoamerickému pisíku skvrnitému.

Vzhled a rozpoznávací znaky

Zbarvení a tělesná stavba

Pisík obecný dosahuje délky přibližně 19–21 cm a má štíhlé tělo s relativně krátkýma nohama. Hřbet je hnědavý až šedohnědý, spodní strana těla světlá, převážně bílá. Typickým znakem je bílý klín na křídlech dobře viditelný za letu a neustálé pohupování ocasem při chůzi po břehu.

Hlas a projevy

Hlas pisíka obecného je pronikavé, pískavé „tít-tít-tít“, které se často ozývá při vzletu. Zvukový projev slouží k varování i k udržování kontaktu mezi partnery a mláďaty.

Výskyt a prostředí

Rozšíření v Evropě a Česku

Pisík obecný hnízdí v mírném pásu Evropy a Asie. V České republice je rozšířen po celém území, především v nižších a středních polohách, kde nachází vhodné hnízdní biotopy podél vodních toků.

Typické biotopy

Upřednostňuje otevřené břehy řek, potoků, rybníků, jezer a vodních nádrží se štěrkovým, písčitým nebo bahnitým podkladem. Vyhýbá se zarostlým břehům a husté vegetaci, protože potřebuje dobrý přehled o okolí.

Potrava a způsob života

Složení potravy

Potravu tvoří především drobní bezobratlí, jako jsou hmyz, larvy, pavouci, měkkýši a drobní korýši. Pisík obecný sbírá potravu rychlými pohyby zobáku z povrchu země nebo z mělké vody.

Denní aktivita a chování

Je aktivní převážně během dne. Často se pohybuje osaměle nebo v párech a při vyrušení nízko a rychle odlétá podél vodní hladiny, přičemž hlasitě volá.

Hnízdění a rozmnožování

Hnízdní strategie

Hnízdění probíhá od května do července. Hnízdo je jednoduchý důlek v zemi, často na štěrkovém nebo písčitém podkladu nedaleko vody, někdy krytý řídkou vegetací. Samice klade obvykle 4 vejce, na nichž se střídají oba rodiče.

Péče o mláďata

Po vylíhnutí jsou mláďata nekrmivá a brzy opouštějí hnízdo. Rodiče je vodí k potravním místům a chrání před nebezpečím. Mladí ptáci se osamostatňují během několika týdnů.

Tah a zimování

Pisík obecný je tažný druh. Na zimoviště odlétá do jižní Evropy, Afriky a jižní Asie. Na hnízdiště v České republice se vrací obvykle v dubnu, odlet probíhá od srpna do září.

Ohrožení a ochrana

Hlavní hrozby

Největší hrozbou pro pisíka obecného je úbytek přirozených břehů v důsledku regulace toků, zástavby a rekreačního využívání vodních ploch. Rušení v hnízdním období může vést k opuštění snůšky.

Ochranný status

Pisík obecný je v České republice chráněn zákonem a patří mezi druhy vyžadující zachování přirozené dynamiky vodních toků. Ochrana spočívá především v ponechávání přírodních břehů a omezení rušení v hnízdním období.

Význam druhu v ekosystému

Pisík obecný je důležitým indikátorem zdravých vodních ekosystémů a přirozených říčních břehů. Podílí se na regulaci populací bezobratlých a jeho přítomnost svědčí o zachovalosti vodního prostředí.

Kormorán velký (Phalacrocorax carbo)

Základní charakteristika druhu

Kormorán velký je robustní vodní pták z řádu potápivých s tělem dlouhým 80–100 cm, rozpětím křídel 120–160 cm a hmotností 1,5–3 kg. Má černé lesklé opeření s kovovým nádechem, dlouhý tenký zakřivený zobák s háčkem na konci a dlouhý ocas. Samci jsou mírně větší než samice, rozdíly v zbarvení nejsou výrazné.

Systematické zařazení a rozpoznávací znaky

Druh Phalacrocorax carbo patří do čeledi kormoránovitých. Snadno jej rozpoznáte podle černého opeření, dlouhého zobáku a typického vztyčeného držení těla při sušení křídel. Hlas je drsný a hrdelní, obvykle vydává krátké chraplavé zvuky při hnízdění.

Výskyt a stanoviště

Rozšíření v Evropě a České republice

Kormorán velký se vyskytuje v Evropě, Asii, Africe a Severní Americe. V České republice je častý u rybníků, řek a přehrad, kde se často koncentruje do kolonií během rozmnožování a odpočinku.

Typická stanoviště

Upřednostňuje otevřené vodní plochy, pobřeží řek, jezer a rybníků, často hnízdí na stromech, skalách nebo umělých konstrukcích poblíž vody. Potřebuje dostatek ryb a vhodná místa pro sušení křídel po potápění.

Způsob života a chování

Aktivita a sociální chování

Kormorán velký je denní pták, vynikající potápěč schopný lovit ryby pod vodou. Žije ve skupinách, zejména mimo období rozmnožování, a často se shromažďuje na stromech či březích k odpočinku. Samec a samice tvoří páry během hnízdění.

Hlasové projevy

Vydává hrdelní chraplavé zvuky, zejména v hnízdní kolonii a při varování před predátory nebo při obraně teritoria.

Potrava

Složení potravy

Kormorán velký je rybožravý, loví ryby, ocasatce a drobné obojživelníky. Potravu získává potápěním a plaváním pod vodou, využívá rychlé manévry k ulovení kořisti. Dokáže potápět až několik desítek sekund a plavat pod hladinou několik metrů.

Rozmnožování

Hnízdění a péče o mláďata

Hnízdění probíhá od března do června. Hnízdo staví z větví, trávy a řas, umístěné na stromech, skalách nebo umělých konstrukcích. Samice klade 3–5 vajec, inkubace trvá 25–30 dní a účastní se jí oba rodiče. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a po 6–7 týdnech opouštějí hnízdo, ale zůstávají v blízkosti kolonie.

Ekologický význam

Role v ekosystému

Kormorán velký reguluje populace ryb, ovlivňuje potravní řetěz vodních ekosystémů a přispívá k biodiverzitě pobřežních a rybničních biotopů. Je indikátorem zdraví vodních ekosystémů.

Ohrožení a ochrana

Faktory ovlivňující populace

Negativně působí nadměrný lov, znečištění vod, snížení populace ryb a rušení kolonií. Druh je adaptabilní, ale citlivý na zásahy do hnízdních lokalit.

Ochranný status

Kormorán velký je v České republice chráněn zákonem. Ochrana zahrnuje regulaci lovu, zachování vhodných stanovišť, ochranu kolonií a monitoring populace.