Typy přirozených lesních porostů ČR
V České republice se přirozené lesní porosty klasifikují podle lesních typů (LT) a sdružení lesních typů (SLT) na základě půdních, klimatických a hydrologických podmínek, stanovených systémem podle Vyhlášky MZe č. 87/1993 Sb.. Tyto typy odrážejí potenciální přirozenou vegetaci a slouží k hospodářské úpravě lesů.
Hlavní lesní typy podle nadmořské výšky
Nížinné typy (0–300 m):
Dubohabřiny (např. LT 1A–1D s dubem letním a habrem), lužní lesy (SLT 6 s jasanem, olšemi a třesněmi) – vlhké oblasti u vod.
Pahorkatinné typy (300–500 m)
Dubohabřiny a buko-dubiny (LT 4C–4K), acidofilní bučiny – přechodové zóny s dubem zimním.
Horské typy (500–1000 m)
Bukoviny (SLT 5, LT 7A–7J s bukem lesním), smrkové porosty (SLT 8, LT 9A–9K) – chladnější oblasti.
Dominance druhů a struktura
Přes 70% lesů tvoří jehličnany (smrk 50%, borovice 16%), listnáče 27% (buk 9%, dub 6%). Převažují smíšené porosty (80% plošného podílu), přirozené ekosystémy mají bohatší strukturu s odumřelým dřevem.
Lužní les
Lužní lesy patří mezi přirozené nížinné lesní porosty České republiky, typické pro podmáčené oblasti s vysokou hladinou podzemní vody a záplavovým režimem vodních toků.
Klasifikace typů
Podle vzdálenosti od vody a míry zaplavování se dělí na tři hlavní typy: vrbiny a olšiny (nejbližší vody s olší lepkovou a vrba křehkou), měkký luh (střední zóna s topoly a jasanem) a tvrdý luh (nejvzdálenější, suchší s dubem, jasanem, jílem a lípou).
Charakteristická složení
Dominantní stromy zahrnují topol, dub, jasan, jilm, olši, vrbu a lípu; keře jako střemcha, zimolez nebo kalina. Bylinné patro má jarní aspekt (bledule, sněženka, křivatec) a letní stínomilné druhy (netýkavka, kopřiva); půdy jsou glejové s redukčními procesy.
Významné lokality v ČR
Zachovalé komplexy najdeme v Libickém luhu (Labe), Litovelském Pomoraví, Moravě (Chropyňský luh), Dyjském trojúhelníku a Kančí oboře; chrání se proti povodním, ale mizí regulací toků. Faunou převažují obojživelníci a ptáci jako pěnice, čáp nebo luňák.
Doubravy
Doubravy představují typické přirozené listnaté lesní porosty České republiky v teplých, suchých až svěžích nížinných a pahorkatinných polohách s dominancí dubu letního (Quercus robur) nebo zimního (Q. petraea).
Klasifikace typů
Podle půdních podmínek a složení se dělí na acidofilní (kyselé s borovicí nebo břízou), bazifilní (vápenité s jasanem a lípou), teplomilné (s dřínem, šípákem či cerem), habrové (dubo-habřiny s habrem), jilmové nebo javoro-habrové doubravy.
Charakteristická složení
Dominantní stromy zahrnují duby, habr, jasan ztepilý, javor babyka a lípu malolistou; keře jako líska, jeřáb nebo trnky. Bylinné patro má světlomilné druhy (prasel, kostřava) v acidofilních typech nebo bazifilní flóru (samolejka) v zásaditých.
Významné lokality v ČR
Časté v Českém středohoří, Polabí nebo jižní Moravě; chráněny v rezervacích jako Kokořínsko nebo Pálava, slouží k ochraně biodiverzity a prevenci eroze.
Dubohabřiny
Dubo-habřiny tvoří klíčové přirozené listnaté lesní porosty České republiky v pahorkatinných a nižších horských polohách (300–550 m n. m.), charakterizované dominancí habru obecného a dubů letního či zimního na svěžích až hlinitých půdách.
Klasifikace typů
Podle Katalogu biotopů ČR (L3.x) se dělí na hercynské (L3.1 s jaterníkem podléškou), polonské (L3.2 s kopytníkem), karpatské (L3.3 s ostřicí chlupatou) a teplomilné dubo-habřiny (L3.4 s teplomilnými keři jako svída dřín).
Charakteristická složení
Stromové patro zahrnuje habr, duby, lípu malolistou a javor babyku; keře jako líska, svída nebo zimolez. Bylinné patro vykazuje silný jarní aspekt (sasanka, plicník, lecha jarní) a druhy jako zvonek kopřivolistý či strdivka; mechové patro je chudé.
Významné lokality v ČR
Běžné v Českém masivu, Polabí nebo na Moravě; chráněny v rezervacích jako Hněvošický háj nebo Slavkovský les, podporují biodiverzitu a stabilizují svahy.
Bučiny
Bučiny představují dominantní přirozené lesní porosty České republiky v horských a pahorkatinných polohách (300–1000 m n. m.), s bukem lesním (Fagus sylvatica) jako hlavní dřevinou na svěžích až kyselých půdách.
Klasifikace typů
Podle Katalogu biotopů ČR (L5.x) se dělí na květnaté bučiny (L5.1 s bohatou flórou), acidofilní bučiny (L5.4 na chudších půdách), vápnomilné bučiny (L5.2 s vápnomilnými druhy) a svahové bučiny (L5.3 na svazích s jedlí).
Charakteristická složení
Stromové patro tvoří buk, javor klen, jedle bělokorá a lípa srdčitá; keře zahrnují lísku nebo brusnici. Bylinné patro je bohaté na zvonek, konvalinku, jaterník nebo ostřice, s výrazným jarním aspektem; mechové patro je hojné v acidofilních typech.
Smrčiny
Smrčiny tvoří přirozené jehličnaté lesní porosty České republiky převážně v horských polohách (nad 500 m n. m.), s dominancí smrku ztepilého na kyselých, chudých půdách, kde přecházejí do bučin nebo tvoří horní hranici lesa.
Klasifikace typů
Dělí se na přirozené (primární) a sekundární (kulturní) smrčiny; mezi přirozené patří horské smrčiny (oreofytikum v Sudetech, Beskydech), podmáčené smrčiny (stagnující voda) a rašelinné smrčiny (s rašeliníky Sphagnum).
Charakteristická složení
Stromové patro zahrnuje smrk ztepilý s příměsí jeřábu ptačího, jedle nebo buku; bylinné patro je chudé s acidofilními travinami (třtina chloupkatá, metlička), kapradinami a mechy, v podmáčených typech brusnice a sítiny.
Významné lokality v ČR
Zachovalé porosty najdeme v Šumavě, Krkonoších, Beskydech, Brdech nebo Slavkovském lese; chrání vodní režim a biodiverzitu, ale sekundární formy dominují v hospodářských lesích.
Reliktní bory
Reliktní bory představují přirozené jehličnaté lesní porosty České republiky na extrémních suchých a chudých stanovištích, kde borovice lesní (Pinus sylvestris) přežila od postglaciální doby, vytlačovaná konkurenčně silnějšími dřevinami na lepších půdách.
Klasifikace typů
Dělí se na acidofilní bory silikátových skal (Dicrano-Pinion s brusnicemi), skalní bory (Hieracio pallidi-Pinetum se skalníky), písčité bory (Cladino-Pinetum s lišejníky), rašelinné bory (Vaccinio uliginosi-Pinion s borovicí blatkou), bazifilní bory na vápenci (Erico-Pinetea) a hadcové bory s serpentinofyty.
Charakteristická složení
Stromové patro dominuje borovice lesní s příměsí dubu zimního nebo břízy; keřové patro je chudé (jalovce, brusnice, vřes); bylinné patro acidofilní (metlička křivolaká, borůvka) nebo bohaté na bazických substrátech, s hojným mechovým a lišejníkovým patrem.
Významné lokality v ČR
Zachovalé porosty se vyskytují v Českém středohoří, Dokesku, Ralské pahorkatině, podél Jihlavy, Slavkovském lese nebo v Kosteleckých borech; chrání biodiverzitu reliktních druhů a skalní ekosystémy.
