Šplhavci

Žluna zelená (Picus viridis) je středně velký datel z čeledi datlovitých, známý svým nápadným zeleným zbarvením, červenou čepičkou u samců a charakteristickým klováním do stromů. Dorůstá délky 30–36 cm, rozpětí křídel činí 45–51 cm a váží 200–300 g. Tento druh obývá listnaté a smíšené lesy, parky, sady a zahrady Evropy a západní Asie, preferuje starší stromy a oblasti s dostatkem dutin pro hnízdění a hledání potravy.

Vzhled a rozpoznávací znaky

Žluna zelená má převážně zelené peří na zádech, křídlech a ocase, břicho světlejší se šedým nádechem, samci mají výraznou červenou čepičku a černý pruh pod okem, samice jsou méně výrazně zbarvené. Zobák je silný a kuželovitý, uzpůsobený pro vyhledávání hmyzu pod kůrou stromů. Nohy jsou krátké a pevné s drápy vhodnými pro uchopení kmenů, oči tmavé s bílým okrajem.

Chování a životní styl

Žluna zelená je aktivní převážně přes den, živí se hmyzem, zejména mravenci, housenkami, brouky a jejich larvami, doplňkově semeny a ovocem. Hmyz vyhrabává dlouhým jazykem s lepkavou špičkou, často z kůry stromů nebo z půdy. Je to teritoriální pták, samci a samice si vymezují okrsky a hlasitě klovou do stromů, čímž komunikují s ostatními jedinci a vyznačují své teritorium.

Hnízdění a reprodukce

Hnízdění probíhá od dubna do června. Žluna zelená si vyhloubí dutinu v měkkém dřevě nebo využije starou dutinu, hnízdo vystýlá drobnými kousky dřeva a kůry. Samice snáší 4–7 bílých vajec, která oba rodiče střídavě inkubují přibližně 19–21 dní. Mláďata jsou po vylíhnutí holá a slepá, rodiče je krmí hmyzem a larvami až do vylétání po 24–28 dnech. Mladí ptáci se postupně osamostatňují a zůstávají v blízkosti rodičů během léta.

Ekologický význam

Žluna zelená má důležitou ekologickou roli, protože reguluje populace hmyzu, zejména mravenců a brouků, čímž přispívá k rovnováze lesních ekosystémů. Je indikátorem zdravých listnatých a smíšených lesů, kde přítomnost starých stromů a dutin umožňuje život mnoha druhům. Druh je chráněn evropskou legislativou a jeho populace jsou stabilní, ohroženy místně odlesňováním a úbytkem vhodných hnízdních dutin.

Strakapoud velký (Dendrocopos major)

Strakapoud velký (Dendrocopos major) je středně velký pták z čeledi datlovitých (Picidae), typický svým černobílým zbarvením, červenou spodní částí břicha a výrazným poklepáváním zobákem na kmeny stromů. Vyskytuje se téměř po celé Evropě a části Asie, v České republice je běžný ve všech typech lesních biotopů, od listnatých a smíšených lesů po parky a zahrady s vhodnými stromy. Strakapoud velký je denní pták, který se živí převážně hmyzem, jeho larvami, pavouky a semeny stromů, zejména během zimy doplňuje potravu semeny a ořechy.

Taxonomie a systematika

Zařazení druhu

Strakapoud velký nese latinský název Dendrocopos major a patří do rodu Dendrocopos. Druh zahrnuje několik poddruhů lišících se zejména velikostí, zbarvením a geografickým rozšířením.

Vzhled a rozpoznávací znaky

Zbarvení a velikost

Dospělý strakapoud velký měří 23–26 cm a má rozpětí křídel 34–39 cm. Hlava je černobílá s červenou temenní skvrnou u samců, hřbet je černý s bílými pruhy, břicho červené, křídla černá s bílými skvrnami a ocas černý. Samec a samice se liší jen drobně, samice postrádá červenou temenní skvrnu.

Hlas a chování

Typický je hlasový projev zahrnující štěbetání a typické „klekání“ při poklepávání na stromy. Poklepávání slouží k vymezení teritoria, komunikaci s partnerem a hledání potravy pod kůrou stromů.

Výskyt a prostředí

Rozšíření v Evropě a Česku

Strakapoud velký je rozšířen po celé Evropě a částech západní a střední Asie. V České republice je hojným hnízdícím druhem ve všech typech lesů, ale i v parcích, zahradách a sadech.

Typické biotopy

Preferuje lesy s dostatkem starých stromů, mrtvého dřeva a vhodnými hnízdními dutinami. Dokáže se adaptovat i na městskou zeleň a zahrady.

Potrava a způsob života

Složení potravy

Strakapoud velký se živí převážně hmyzem, jeho larvami, pavouky a jejich vajíčky, semeny stromů, pupeny a plody. V zimě se více spoléhá na semena a ořechy.

Chování

Je aktivní během dne, často se pohybuje po kmeni stromů, přičemž pomocí zobáku a jazyka vyhledává hmyz pod kůrou. Samec i samice hledají potravu samostatně nebo v páru.

Hnízdění a rozmnožování

Hnízdní strategie

Hnízdění probíhá od dubna do července. Strakapoud si vytesává vlastní dutinu v měkkém dřevě nebo využívá staré dutiny, samice snáší 5–8 vajec a sedí na nich 11–14 dní, samec ji krmí.

Péče o mláďata

Mláďata jsou krmena oběma rodiči, vylétají po 20–25 dnech a během dalších týdnů se učí hledat potravu samostatně.

Význam druhu v ekosystému

Strakapoud velký je klíčovým regulátorem populace hmyzu a škůdců stromů, zároveň přispívá k tvorbě dutin, které po jeho opuštění slouží jiným ptákům a živočichům. Přítomnost druhu svědčí o zdravém lesním ekosystému s dostatkem starých stromů a mrtvého dřeva.

Krutihlav obecný (Jynx torquilla)

Základní charakteristika druhu

Krutihlav obecný je menší pták z čeledi datlovitých, který se od ostatních datlů liší nenápadným vzhledem, slabým zobákem a způsobem života převážně na zemi. Délka těla dosahuje 16–18 cm, rozpětí křídel činí 25–27 cm a hmotnost se pohybuje kolem 30–50 g. Opeření je šedohnědé s jemným vlnkováním, které dokonale splývá s kůrou stromů a suchou vegetací. Pohlavní rozdíly jsou minimální a mláďata jsou podobná dospělcům.

Systematické zařazení a rozpoznávací znaky

Druh Jynx torquilla patří do řádu šplhavců. Typickým znakem je dlouhý, pružný krk a obranné chování, při němž pták hadovitě kroutí hlavou a syčí, což připomíná hada. Hlas je opakující se, monotónní „kvik-kvik-kvik“, slyšitelný zejména v období hnízdění.

Výskyt a stanoviště

Rozšíření v Evropě a České republice

Krutihlav obecný je rozšířen v Evropě, západní Asii a severní Africe. Jedná se o tažný druh zimující v subsaharské Africe. V České republice je lokálně rozšířený, především v nižších a středních polohách, kde nachází vhodné podmínky k hnízdění.

Typická stanoviště

Upřednostňuje otevřenou krajinu s rozptýlenými stromy, sady, staré zahrady, aleje, okraje lesů a pastviny. Důležitým faktorem je přítomnost starých stromů s dutinami a dostatek mravenišť.

Způsob života a chování

Aktivita a sociální chování

Krutihlav obecný je denní pták, většinou nenápadný a skrytý. Většinu času tráví na zemi nebo nízké vegetaci při hledání potravy. Je teritoriální v období rozmnožování, jinak žije samotářsky. Na rozdíl od ostatních datlů šplhá po stromech jen omezeně a netesá dutiny.

Hlasové projevy

Hlas je jednoduchý, rychle opakovaný a nosný, slouží k vymezení teritoria a přilákání samice. Při ohrožení vydává syčivé zvuky doprovázené kroutivými pohyby hlavy.

Potrava

Složení potravy

Krutihlav obecný je vysoce specializovaný hmyzožravec, jehož potravu tvoří především mravenci a jejich larvy. Dlouhým, lepivým jazykem sbírá kořist z mravenišť a povrchu půdy. Doplňkově může konzumovat drobný hmyz a pavouky.

Rozmnožování

Hnízdění a péče o mláďata

Hnízdění probíhá od května do července. Krutihlav využívá přirozené dutiny stromů nebo opuštěné dutiny po datlech, které dále neupravuje. Samice klade 6–10 bílých vajec, inkubace trvá přibližně 12–14 dní a podílejí se na ní oba rodiče. Mláďata jsou krmena převážně mravenci a hnízdo opouštějí po 20–22 dnech.

Ekologický význam

Role v ekosystému

Krutihlav obecný se významně podílí na regulaci populací mravenců a drobného hmyzu. Je považován za indikátor zachovalé, mozaikovité krajiny s dostatkem starých stromů a nízké intenzity hospodaření.

Ohrožení a ochrana

Faktory ovlivňující populace

Hlavními hrozbami jsou úbytek starých stromů, likvidace sadů, intenzivní zemědělství a úbytek mravenišť v důsledku chemizace krajiny. Druh je citlivý na ztrátu vhodných hnízdních dutin.

Ochranný status

Krutihlav obecný je v České republice zvláště chráněným druhem. Ochrana zahrnuje zachování starých stromů, podporu extenzivního hospodaření v krajině a instalaci vhodných hnízdních budek.

HÝl obecný (Hyla arborea)

Základní charakteristika druhu

Hýl obecný je drobný stromový pták z čeledi rosničkovitých s typickým jasně zeleným zbarvením a hladkou kůží. Tělo dosahuje délky 3–5 cm, samci jsou mírně menší než samice. Typickým znakem jsou přísavky na koncích prstů, které umožňují šplhání po vegetaci a hladkých površích. Hlasivky samců jsou dobře vyvinuté a slouží k hlasitému nočnímu kvákání během rozmnožování.

Systematické zařazení a rozpoznávací znaky

Druh Hyla arborea patří do řádu ocasatých ptáků. Je snadno rozpoznatelný podle zelené barvy těla, štíhlé postavy, velkých očí a přísavek na prstech. Mladí jedinci mohou být žlutavě nebo hnědě zbarveni, přičemž barva se mění při dospívání.

Výskyt a stanoviště

Rozšíření v Evropě a České republice

Hyl obecný se vyskytuje v celé střední a jižní Evropě, od Pyrenejí po Balkán a západní část Asie. V České republice je vzácný a roztroušený, zejména na jižní Moravě a v teplejších nížinných oblastech. Preferuje oblasti s dostatkem vody a vegetace, kde se může skrývat a rozmnožovat.

Typická stanoviště

Upřednostňuje mokřady, rybníky, okraje potoků, vlhké louky, ale také zahrady s keři a stromky. V zimním období hibernuje pod kameny, v půdě nebo ve vegetaci, kde je chráněn před mrazem a predátory.

Způsob života a chování

Aktivita a sociální chování

Hyl obecný je převážně noční, přes den se schovává v vegetaci nebo pod listím. Je samostatný, ale v období rozmnožování se shromažďuje u vodních ploch. Pohybuje se skákáním a šplháním díky přísavkám, je velmi obratný a opatrný. Hlasové projevy samců tvoří charakteristické, melodické „trilinky“, které slouží k přilákání samic.

Potrava

Složení potravy

Hýl obecný je predátor drobného hmyzu a bezobratlých, zejména much, komárů, pavouků a larv. Aktivně loví nočním způsobem, při čemž využívá své vynikající zrakové a pohybové schopnosti. Potrava je důležitá pro výživu samců, samic i rychlý růst pulců po vylíhnutí.

Rozmnožování

Hnízdění a vývoj mláďat

Rozmnožování probíhá od května do července, samci lákají samice hlasitým zpěvem u mělkých vodních ploch. Samice kladou několik desítek až stovek vajíček do vody, kde se líhnou pulci. Pulci jsou vodní a procházejí metamorfózou, dokud se nestanou malými dospělci, což trvá přibližně 6–10 týdnů.

Ekologický význam

Role v ekosystému

Hyl obecný reguluje populace hmyzu a bezobratlých v mokřadech a zahradních ekosystémech. Je indikátorem čistého prostředí a zdravých vodních biotopů. Přítomnost druhu svědčí o ekologické kvalitě stanoviště a rozmanitosti fauny.

Ohrožení a ochrana

Faktory ovlivňující populace

Negativně působí ztráta mokřadů, znečištění vody, intenzivní zemědělství, fragmentace stanovišť a predace domácími zvířaty. Druh je citlivý na změny prostředí a pokles kvality vodních ploch.

Ochranný status

Hýl obecný je v České republice zvláště chráněným druhem. Ochrana zahrnuje zachování a obnovu mokřadních a vodních biotopů, ochranu hnízdních míst.

Datel černý (Dryocopus martius)

Základní charakteristika druhu

Datel černý je největším zástupcem datlovitých ptáků v Evropě a patří k nápadným a ekologicky velmi významným druhům lesních ekosystémů. Tělo je mohutné, celé černé s lesklým nádechem, zobák silný a světlý. Typickým znakem je červená čepička na temeni, která je u samce výraznější a zasahuje až na čelo, zatímco u samice je menší a omezená na týl. Délka těla dosahuje přibližně 45–50 cm a rozpětí křídel činí až 70–80 cm.

Systematické zařazení a rozpoznávací znaky

Druh Dryocopus martius patří do řádu šplhavců. V terénu je nezaměnitelný díky své velikosti, jednotnému černému zbarvení a hlubokému, daleko slyšitelnému hlasu. Charakteristické je také silné bubnování na kmeny stromů, které slouží ke komunikaci i vymezování teritoria.

Výskyt a stanoviště

Rozšíření v Evropě a České republice

Datel černý je rozšířen v lesnatých oblastech Evropy a Asie. V České republice je běžným a celoročně přítomným druhem, vyskytujícím se od nížin po horské oblasti. Jeho výskyt úzce souvisí s přítomností rozsáhlejších lesních komplexů.

Typická stanoviště

Upřednostňuje starší, rozlehlé lesy s dostatkem silných stromů, zejména buků, smrků a jedlí. Vyhledává porosty s vysokým podílem odumírajícího dřeva, které mu poskytuje dostatek potravy i vhodné stromy pro vytesání dutin.

Způsob života a chování

Aktivita a teritoriální chování

Datel černý je převážně denní pták s výrazně teritoriálním chováním. Každý pár obhospodařuje rozsáhlé území, které si vymezuje hlasovými projevy a bubnováním. Pohybuje se převážně po kmenech stromů, kde silnými údery zobáku odsekává kůru a dřevo.

Komunikace a bubnování

Bubnování slouží jako akustický signál k obraně teritoria i k navazování partnerského kontaktu. Dutiny vytesané datlem jsou využívány opakovaně a mají zásadní význam i pro řadu dalších druhů.

Potrava

Složení potravy

Hlavní složkou potravy datla černého jsou mravenci, jejich larvy a kukly, které získává rozsekáváním mravenišť a rozkládajícího se dřeva. Dále loví larvy brouků a další dřevokazný hmyz. V zimě může doplňkově konzumovat semena a plody.

Rozmnožování

Hnízdění a péče o mláďata

Hnízdění probíhá od března do května. Pár si vytesává hlubokou hnízdní dutinu ve zdravém nebo částečně odumřelém stromě, často ve značné výšce. Samice klade obvykle 3–5 vajec, na jejichž sezení se podílejí oba rodiče. Mláďata zůstávají v dutině přibližně čtyři týdny a jsou intenzivně krmena oběma rodiči.

Ekologický význam

Klíčový druh lesních společenstev

Datel černý je považován za klíčový druh, protože jeho dutiny slouží jako hnízdiště a úkryty pro mnoho dalších ptáků, savců a bezobratlých. Přispívá také k regulaci populací hmyzích škůdců a k přirozenému koloběhu látek v lese.

Ohrožení a ochrana

Faktory ohrožení

Přestože není považován za bezprostředně ohrožený druh, negativně jej ovlivňuje intenzivní lesní hospodaření, úbytek starých stromů a mrtvého dřeva a fragmentace lesních komplexů.

Ochranný status

Datel černý je v České republice zvláště chráněným druhem. Ochrana spočívá v zachování starých lesů, ponechávání mrtvého dřeva, ochraně hnízdních stromů a šetrném lesnickém hospodaření.

Brhlík lesní (Sitta europaea)

Základní charakteristika druhu

Brhlík lesní je malý až středně velký pěvec z čeledi brhlíkovitých, který je dobře známý svým neobvyklým způsobem pohybu po kmenech stromů. Na rozdíl od většiny ptáků dokáže šplhat po kůře hlavou dolů i do stran, aniž by používal ocas jako oporu. Tělo je kompaktní, zobák silný a špičatý, přizpůsobený k rozlamování semen i hmyzí potravy. Zbarvení je typické modrošedým hřbetem, rezavě oranžovým břichem a výrazným černým proužkem přes oko, který dává ptákovi charakteristický „maskovaný“ vzhled.

Systematické zařazení a rozpoznávací znaky

Druh Sitta europaea patří do řádu pěvců (Passeriformes). V České republice nemá blízké zaměnitelné druhy, a proto je snadno rozpoznatelný. Samci a samice jsou si vzhledově velmi podobní, liší se jen nepatrně intenzitou zbarvení spodiny těla.

Výskyt a stanoviště

Rozšíření v Evropě a České republice

Brhlík lesní je rozšířen v téměř celé Evropě a zasahuje i do západní a střední Asie. V České republice je běžným a celoročně přítomným druhem, který obývá nížiny i pahorkatiny, místy vystupuje i do horských poloh. Neprovádí pravidelné tahy a zůstává věrný svému teritoriu po celý rok.

Typická stanoviště

Upřednostňuje listnaté a smíšené lesy s dostatkem starých stromů, dutin a členitou strukturou porostu. Často se vyskytuje také v parcích, zahradách, alejích a městské zeleni, pokud zde nachází vhodné hnízdní příležitosti a potravu.

Způsob života a chování

Aktivita a teritoriální chování

Brhlík lesní je velmi čilý a hlasitý pták, který se ozývá pronikavým, pískavým voláním po celý rok. Je výrazně teritoriální, zejména v období hnízdění, kdy si aktivně brání své území. Pohyb po stromech je rychlý a obratný, často vyhledává potravu v prasklinách kůry.

Zvláštnosti chování

Typickým projevem brhlíka je ukládání zásob potravy do štěrbin kůry, které později využívá v období nedostatku. Další pozoruhodnou vlastností je zazdívání vletového otvoru hnízdní dutiny blátem nebo hlínou, čímž pták upravuje velikost otvoru a chrání hnízdo před predátory.

Potrava

Složení potravy během roku

Potrava brhlíka lesního se mění podle ročního období. V jarním a letním období převažuje hmyzí složka, zejména brouci, housenky, pavouci a další bezobratlí. Na podzim a v zimě se zaměřuje především na semena, ořechy, bukvice a žaludy, které dokáže rozbíjet silným zobákem.

Rozmnožování

Hnízdění a péče o mláďata

Brhlík lesní hnízdí v dutinách stromů, ale ochotně obsazuje i budky. Hnízdo vystýlá měkkým rostlinným materiálem, peřím a srstí. Samice klade obvykle 6–9 vajec, na nichž převážně sedí sama, zatímco samec zajišťuje potravu. Mláďata jsou krmena oběma rodiči a hnízdo opouštějí po přibližně třech týdnech.

Ekologický význam

Role v lesních ekosystémech

Brhlík lesní má významnou roli v regulaci populací hmyzu, včetně lesních škůdců. Zároveň se podílí na šíření semen dřevin a je důležitým indikátorem zachovalých, druhově bohatých lesních porostů s dostatkem starých stromů.

Ohrožení a ochrana

Faktory ovlivňující populace

Druh není v současnosti považován za ohrožený, avšak negativně na něj působí úbytek starých stromů, intenzivní lesní hospodaření a nedostatek dutin. V městském prostředí je limitujícím faktorem úbytek vhodných hnízdních míst.

Ochranný status

Brhlík lesní je v České republice chráněn zákonem jako volně žijící pták. Jeho ochrana spočívá především v zachování pestré lesní struktury, ponechávání starých a dutých stromů a podpoře hnízdních možností instalací vhodných budek.