Puštík bělavý (Strix uralensis)
Puštík bělavý je mohutná sova z řádu sovy (Strigiformes) a čeledi puštíkovití (Strigidae), která patří k největším sovám hnízdícím ve střední Evropě. Je typickým obyvatelem rozsáhlých, klidných lesů a v České republice představuje významný indikátor zachovalých horských a podhorských ekosystémů. Působí klidně a majestátně, avšak v blízkosti hnízda dokáže být velmi teritoriální a odvážná.
Vzhled a velikost
Typické znaky puštíka bělavého
Tělo puštíka bělavého dosahuje délky přibližně 50–60 cm a rozpětí křídel činí kolem 110–130 cm. Zbarvení je světlé až bělavé s výrazným tmavým podélným proužkováním, které je patrné zejména na hrudi a spodní části těla. Má velkou kulatou hlavu bez nápadných „oušek“, výrazný obličejový disk a tmavé oči, které mu dodávají přísný výraz. Ocas je nápadně dlouhý, což je důležitý rozlišovací znak oproti jiným druhům puštíků.
Výskyt a prostředí
Kde puštík bělavý žije
Puštík bělavý obývá především starší smíšené a jehličnaté lesy s dostatkem otevřených ploch, mýtin a lesních okrajů. Vyžaduje rozsáhlá území s minimálním rušením člověkem. V České republice se vyskytuje zejména v horských oblastech, jako jsou Šumava, Beskydy a Jeseníky, kde se v posledních desetiletích díky ochranářským opatřením jeho populace postupně stabilizuje.
Potrava a způsob lovu
Čím se puštík bělavý živí
Potrava puštíka bělavého je poměrně pestrá a zahrnuje drobné savce, především hraboše, myši a rejsky, ale také ptáky, obojživelníky a příležitostně větší hmyz. Loví převážně v noci a za šera, často z vyvýšeného posedu, odkud tichým letem útočí na kořist. Díky výbornému sluchu dokáže přesně lokalizovat pohyb kořisti i v hustém porostu nebo pod sněhem.
Chování a hlas
Teritoriální projevy
Puštík bělavý je převážně noční druh, přes den odpočívá skrytý v korunách stromů nebo na klidných lesních stanovištích. Jeho hlas je hluboký, dunivý a daleko slyšitelný, často popisovaný jako táhlé „hu-hu-hú“, které se ozývá zejména v období toku na přelomu zimy a jara. V blízkosti hnízda může být velmi agresivní vůči vetřelcům, včetně člověka.
Rozmnožování a hnízdění
Hnízdní biologie
Puštík bělavý hnízdí nejčastěji v dutinách starých stromů, v polodutinách, na zlomech kmenů nebo v opuštěných hnízdech velkých dravců. Samice klade obvykle 2–4 vejce a na vejcích sedí přibližně 28–30 dní. Samec po celou dobu zajišťuje potravu. Mláďata opouštějí hnízdo ještě dříve, než jsou plně schopná letu, a pohybují se po okolních větvích, kde je rodiče dále krmí.
Ochrana a význam
Ochrana puštíka bělavého
V České republice je puštík bělavý zvláště chráněným druhem. Mezi hlavní hrozby patří ztráta starých lesních porostů, intenzivní lesní hospodaření a rušení v hnízdním období. Zachování přirozené struktury lesů, ponechávání starých a odumírajících stromů a omezení rušivých zásahů jsou klíčové pro dlouhodobé přežití tohoto impozantního druhu sovy.
