Rovnokřídlí

Kobylka zelená (Tettigonia viridissima)

Základní charakteristika druhu

Kobylka zelená (Tettigonia viridissima) patří mezi největší zástupce rovnokřídlého hmyzu v Evropě a je typickým druhem čeledi kobylkovitých (Tettigoniidae). Tento druh je známý svým nápadným zeleným zbarvením, dlouhými tykadly a hlasitým cvrkáním, které je slyšitelné především v letních měsících. Kobylka zelená je aktivní zejména za soumraku a v noci, kdy se ozývají samci při lákání samic a obraně teritoria.

Vzhled a rozlišovací znaky

Dospělá kobylka zelená dosahuje délky těla přibližně 28–42 mm, přičemž samice jsou obvykle větší než samci. Typickým znakem je sytě zelené zbarvení těla a křídel, které slouží jako dokonalé maskování v trávě a keřích. Dlouhá nitkovitá tykadla výrazně přesahují délku těla. Samice má na konci zadečku dlouhé, mečovitě zahnuté kladélko, které slouží ke kladení vajíček do půdy nebo rostlinných pletiv.

Výskyt a prostředí

Rozšíření kobylky zelené

Kobylka zelená je rozšířena v téměř celé Evropě, v severní Africe a v mírném pásmu Asie. V České republice patří mezi běžné druhy, zejména v teplejších oblastech. Nejčastěji se vyskytuje v nížinách a pahorkatinách, ale může se objevit i ve vyšších polohách.

Typická stanoviště

Obývá především vysoké louky, okraje lesů, křoviny, zahrady, parky a zarostlé meze. Vyhovují jí biotopy s bohatou vegetací, kde má dostatek úkrytů i potravy. Často šplhá po keřích a vyšších bylinách, odkud se ozývá její charakteristický hlas.

Způsob života a chování

Aktivita a hlasový projev

Kobylka zelená je převážně noční druh. Samci vydávají hlasité cvrkání třením předních křídel o sebe, přičemž zvuk slouží k dorozumívání i k lákání samic. Hlas je výrazný a může být slyšitelný na značnou vzdálenost, zejména za teplých letních večerů.

Potrava kobylky zelené

Na rozdíl od mnoha jiných rovnokřídlých je kobylka zelená všežravec s výrazným podílem živočišné složky potravy. Živí se drobným hmyzem, housenkami, mšicemi a dalšími bezobratlými, ale přijímá i rostlinnou potravu, jako jsou listy, květy a semena. Díky tomu se podílí na regulaci populací jiného hmyzu.

Životní cyklus kobylky

Rozmnožování a kladení vajíček

Páření probíhá v létě, kdy samci aktivně vyhledávají samice pomocí zvuku. Samice klade vajíčka do půdy nebo do měkkých rostlinných částí pomocí kladélka. Vajíčka přezimují a líhnutí larev probíhá na jaře následujícího roku.

Vývoj larev

Vývoj je nedokonalý a zahrnuje stádia vajíčka, nymfy a dospělce. Nymfy se podobají dospělým jedincům, ale jsou menší a bez plně vyvinutých křídel. Během růstu procházejí několika svlékáními, až dosáhnou dospělosti v průběhu léta.

Význam kobylky zelené v přírodě

Ekologická role

Kobylka zelená hraje důležitou roli v potravních řetězcích. Působí jako predátor drobného hmyzu a zároveň je potravou pro ptáky, plazy a drobné savce. Její přítomnost svědčí o relativně zachovalém a druhově pestrém prostředí.

Vztah k člověku

Pro člověka není kobylka zelená škodlivá a naopak je často vnímána jako součást letní krajiny. Její hlas patří k typickým zvukům teplých večerů a má význam i v přírodovědném vzdělávání jako snadno rozpoznatelný druh.

Cvrček domácí (Acheta domesticus)

Charakteristika cvrčka domácího

Cvrček domácí (Acheta domesticus) je zástupcem řádu rovnokřídlých (Orthoptera) a čeledi cvrčkovitých (Gryllidae). Patří mezi nejznámější druhy hmyzu žijící v blízkosti člověka, kde jej prozrazuje typické cvrkání samců. Tento druh je aktivní především v noci a vyhledává teplá, suchá a chráněná místa. Díky své přizpůsobivosti se stal běžným obyvatelem lidských staveb, skladů, sklepů a chovných zařízení.

Vzhled a rozpoznávací znaky

Cvrček domácí dosahuje délky přibližně 16–21 mm a má štíhlé tělo světle hnědé až žlutohnědé barvy s tmavšími kresbami. Na hlavě má dlouhá tykadla, která často přesahují délku těla. Samci jsou známí svým zpěvem, který vzniká třením předních křídel o sebe, zatímco samice lze poznat podle kladélka na konci zadečku.

Výskyt a prostředí

Přirozený a současný výskyt

Původním areálem cvrčka domácího je pravděpodobně oblast severní Afriky a Blízkého východu, odkud se rozšířil do Evropy, Asie i dalších částí světa. V mírném pásmu je jeho výskyt silně vázán na lidská obydlí, protože není schopen dlouhodobě přežívat nízké teploty. Nejčastěji se vyskytuje v domech, pekárnách, skladech, chovech zvířat a technických prostorách.

Prostředí vhodné pro život

Cvrček domácí vyhledává teplá a suchá místa s dostatkem úkrytů. Aktivní je zejména při vyšších teplotách, které podporují jeho pohyb i zpěv. Přes den se ukrývá v prasklinách, pod nábytkem nebo v technologických dutinách, v noci vychází za potravou.

Životní cyklus cvrčka

Vývojová stádia

Vývoj cvrčka domácího je nedokonalý a zahrnuje vajíčko, nymfu a dospělce. Samice klade vajíčka do vlhkého substrátu, kde se po několika týdnech líhnou nymfy. Ty se podobají dospělcům, ale jsou menší a bez vyvinutých křídel. Během růstu procházejí několika svlékáními, až dosáhnou pohlavní dospělosti.

Délka života a rozmnožování

Celý vývojový cyklus trvá přibližně 2–3 měsíce v závislosti na teplotě a dostupnosti potravy. Dospělí jedinci žijí několik týdnů, během nichž se intenzivně rozmnožují. V teplém prostředí může cvrček domácí vytvářet více generací ročně.

Potrava a způsob života

Čím se cvrček domácí živí

Cvrček domácí je všežravec a přijímá širokou škálu rostlinné i živočišné potravy. Živí se zbytky potravin, obilninami, moukou, zeleninou, ale také drobným hmyzem nebo organickými zbytky. Tato potravní přizpůsobivost mu umožňuje snadné přežívání v lidských obydlích.

Aktivita a chování

Největší aktivitu vykazuje cvrček domácí v noci. Samci vydávají charakteristické zvuky, které slouží k přilákání samic a vymezení teritoria. Zvuk cvrkání je silně závislý na teplotě prostředí a s rostoucí teplotou se zrychluje.

Význam cvrčka domácího pro člověka

Cvrček jako chovný hmyz

Cvrček domácí je hojně chován jako krmný hmyz pro terarijní zvířata, zejména plazy, obojživelníky a některé ptáky. V posledních letech se využívá také jako alternativní zdroj bílkovin pro lidskou výživu, protože má vysoký obsah proteinů a nízkou ekologickou stopu.

Vliv na domácnost

Přestože není považován za typického škůdce, může být v domácnostech obtěžující svým hlasitým zpěvem. Při přemnožení může znečišťovat prostředí a požírat potraviny, avšak závažné škody obvykle nezpůsobuje.

Regulace a prevence výskytu

Jak omezit výskyt cvrčků

Prevencí výskytu cvrčka domácího je udržování čistoty, utěsnění prasklin a omezení přístupu k potravě. Důležitá je také regulace teploty, protože chladnější prostředí jeho aktivitu výrazně snižuje.

Hubení v případě přemnožení

Při nadměrném výskytu lze využít mechanické odchytávání, lepové pasti nebo cílené insekticidní přípravky. Ve většině případů však postačí jednoduchá preventivní opatření bez nutnosti chemických zásahů.