Pěnice vlašská (Sylvia nisoria)
Pěnice vlašská je nápadný druh pěnice z čeledi pěnicovitých (Sylviidae), který patří k největším zástupcům rodu Sylvia v Evropě. Vyznačuje se kontrastním zbarvením, silnou vazbou na otevřenou krajinu s rozptýlenými keři a výrazným, drsným zpěvem. V České republice je považována za vzácnějšího hnízdícího ptáka s nepravidelným výskytem, jehož populace je citlivá na změny v hospodaření krajiny.
Taxonomie a systematika
Zařazení druhu
Pěnice vlašská nese latinský název Sylvia nisoria a je blízce příbuzná dalším druhům pěnic, jako je pěnice černohlavá nebo pěnice hnědokřídlá. Od většiny pěnic se však liší větší tělesnou velikostí a kresbou připomínající drobného dravce, což je patrné zejména u dospělých samců.
Vzhled a rozpoznávací znaky
Zbarvení a velikost
Pěnice vlašská dosahuje délky přibližně 15–16 cm a má robustnější stavbu těla než ostatní pěnice. Samec má šedé zbarvení s jemným příčným vlnkováním na spodní straně těla, které připomíná kresbu krahujce. Samice je nenápadnější, hnědavě šedá, s méně výraznou kresbou. Typickým znakem jsou silnější nohy a relativně dlouhý ocas.
Hlas a zpěv
Zpěv pěnice vlašské je drsný, chrčivý a méně melodický než u jiných pěnic. Často obsahuje ostré a škrábavé tóny, které mohou připomínat varovné hlasy dravců. Hlasové projevy slouží především k vymezení teritoria a přilákání samice během hnízdního období.
Výskyt a prostředí
Rozšíření v Evropě
Pěnice vlašská hnízdí především ve střední a východní Evropě, přičemž její areál zasahuje až do západní Asie. V České republice se vyskytuje ostrůvkovitě, zejména v nížinách a pahorkatinách s vhodnou strukturou krajiny.
Typické biotopy
Druh preferuje otevřenou krajinu s rozptýlenými keři, trnitými křovinami, remízky a okraji polí. Vyhýbá se souvislým lesům i zcela holé zemědělské krajině bez úkrytů. Klíčovým faktorem je přítomnost keřů, které poskytují hnízdní příležitosti i ochranu před predátory.
Potrava a způsob života
Složení potravy
Pěnice vlašská se živí převážně hmyzem a dalšími bezobratlými, jako jsou housenky, brouci, pavouci a kobylky. V pozdním létě a na podzim doplňuje jídelníček také o drobné plody a bobule, které jí poskytují energii před tahovou migrací.
Denní aktivita
Je aktivní především během dne, kdy prohledává keře a nižší vegetaci. Pohybuje se spíše skrytě a často se zdržuje uvnitř hustých porostů, odkud se ozývá zpěvem.
Hnízdění a rozmnožování
Hnízdní chování
Hnízdění probíhá od května do července. Hnízdo je umístěno nízko v keřích a je poměrně robustní, stavěné z trav, stébel a rostlinných vláken. Samice snáší obvykle 4–6 vajec, na kterých sedí přibližně dva týdny.
Péče o mláďata
Oba rodiče se podílejí na krmení mláďat, která opouštějí hnízdo zhruba po 10–12 dnech. Mladí ptáci jsou po určitou dobu ještě dokrmováni a ukrývají se v okolní vegetaci.
Tah a zimování
Pěnice vlašská je tažný druh. Na podzim odlétá do subsaharské Afriky, kde tráví zimní období. Na hnízdiště ve střední Evropě se vrací zpravidla v dubnu nebo na začátku května.
Ohrožení a ochrana
Hlavní hrozby
Největším ohrožením pěnice vlašské je úbytek vhodných biotopů v důsledku intenzivního zemědělství, odstraňování keřů a remízků a zarůstání tradičně obhospodařované krajiny. Negativní vliv mají i pesticidy snižující dostupnost potravy.
Ochranný status
V České republice je pěnice vlašská zvláště chráněným druhem a je vedena v červeném seznamu ptáků. Ochrana spočívá především v zachování pestré krajinné struktury s dostatkem keřových porostů.
Význam druhu v ekosystému
Pěnice vlašská hraje důležitou roli v regulaci populací hmyzu a je indikátorem zachovalé, mozaikovité krajiny. Její přítomnost svědčí o biologické rozmanitosti a ekologické stabilitě daného území.
