Zmije obecná
Základní charakteristika
Zmije obecná (Vipera berus) je jediný jedovatý had přirozeně se vyskytující v České republice a ve většině Evropy. Dospělci dorůstají délky 60–90 cm, výjimečně až 100 cm. Tělo je robustní s hrubými šupinami a typickým tmavým zigzag vzorem přes záda. Zbarvení se pohybuje od šedé přes hnědou až po černou, hlava je trojúhelníková a oči mají vertikální zorničky. Zmije má krátký ocas a charakteristický zubatý jazyk.
Biologie a chování
Zmije obecná je denní i soumračná aktivní, preferuje teplá a slunná místa, ale často se skrývá v husté vegetaci, pod kameny či pařezy. Živí se drobnými savci, ptáky, ještěrkami a obojživelníky. Její jed využívá k lovu kořisti, ale pro člověka je nebezpečný jen při kousnutí; smrtelné jsou případy vzácné, nejvíce ohroženi jsou alergici, děti a starší lidé.
Rozmnožování a vývoj
Zmije obecná je vejcoživorodá, samice rodí 4–20 živých mláďat koncem léta po březosti trvající 3–4 měsíce. Mláďata jsou při narození dlouhá 12–20 cm a již disponují jedem. Dospělost nastupuje ve 3–4 letech a dožívají se přibližně 15 let. Páření probíhá na jaře po vyhřátí těla ze zimního spánku.
Výskyt a stanoviště
Zmije obecná se vyskytuje v celé střední Evropě, od nížin po horské oblasti do výšky kolem 2 000 m n. m. Preferuje slunné paseky, okraje lesů, mokřady, louky, keřové porosty a okraje skal. Dokáže se přizpůsobit různým typům prostředí, pokud jsou dostupné úkryty a potrava.
Ochrana a význam
Zmije obecná je chráněná ve většině evropských států, jelikož je ohrožena ztrátou stanoviště, mechanickými zásahy a negativní reakcí člověka. Má důležitou roli v regulaci populace drobných savců a hmyzožravých živočichů, čímž udržuje ekologickou rovnováhu.
Péče a pozorování
Pro ochranu zmije obecné je vhodné zachovat přirozená stanoviště, kamenné hromady, pařezy a neničit vegetaci. Had je nenáročný na přežití, ale nesmí být odchytáván či držen jako domácí zvíře bez povolení, protože je chráněný zákonem.
