Triturus dobrogicus (Kiritzescu, 1903) – čolek dunajský
Latinské jméno Triturus dobrogicus označuje v českém názvosloví čolka dunajského, štíhle stavěného zástupce rodu Triturus, který je úzce vázán na nížinné říční nivy a periodicky zaplavované mokřady. Tento druh je typický protáhlým tělem, výrazným svatebním hřebenem samců a silnou vazbou na dynamické vodní prostředí ovlivněné záplavami. Čolek dunajský patří mezi nejvzácnější obojživelníky střední Evropy a má vysoký ochranářský význam.
Wikipedia
Systematické zařazení druhu
Třída
Čolek dunajský náleží do třídy obojživelníci (Amphibia), která zahrnuje obratlovce s larválním vývojem ve vodě a dospělým životem rozděleným mezi vodní a suchozemské prostředí. Obojživelníci se vyznačují propustnou, vlhkou kůží, schopností kožního dýchání a vysokou citlivostí na změny hydrologických a chemických podmínek.
Řád
V rámci třídy obojživelníků je čolek dunajský zařazen do řádu ocasatí (Caudata nebo Urodela), jehož zástupci si po celý život zachovávají ocas. Tento řád zahrnuje mloky a čolky, kteří jsou ekologicky vázáni na vodní nebo vlhké suchozemské biotopy a mají relativně pomalý reprodukční cyklus.
Popis a tělesné znaky
Čolek dunajský dosahuje délky těla přibližně 13 až 16 centimetrů a vyznačuje se velmi štíhlým, protáhlým trupem a dlouhým ocasem. Samci mají v období rozmnožování vysoký, hladce zvlněný hřbetní hřeben, který není přerušen v oblasti kloaky. Zbarvení hřbetu je tmavé, obvykle šedohnědé až černé, zatímco břicho je oranžové až žluté s jemnějšími, méně kontrastními tmavými skvrnami než u čolka velkého. Kůže je relativně hladká.
Rozšíření a výskyt
Přirozený areál rozšíření čolka dunajského je omezen na povodí středního a dolního Dunaje. V České republice se vyskytuje velmi vzácně, a to výhradně v jihovýchodní části území, především v oblasti dolního toku Moravy a Dyje. Jeho výskyt je vázán na zachovalé zbytky lužních lesů, slepá ramena řek a periodicky zaplavované tůně.
Biotop a ekologické nároky
Čolek dunajský obývá nížinné mokřady, říční nivy, tůně a ramena řek s dlouhodobě stojatou nebo jen mírně proudící vodou. Vyžaduje otevřenější vodní plochy s dostatkem slunečního záření a bohatou vodní vegetací. Druh je mimořádně citlivý na regulace řek, odvodňování krajiny, zánik periodických záplav a znečištění vody.
Způsob života a chování
V období rozmnožování tráví čolek dunajský většinu času ve vodě, kde probíhají nápadné svatební projevy samců. Mimo rozmnožovací sezónu přechází na suchozemský způsob života, kdy se zdržuje v okolních lužních lesích, křovinách a vlhkých travnatých porostech. Aktivní je převážně za soumraku a v noci, zejména za teplého a vlhkého počasí.
Potrava a ekologická role
Potrava čolka dunajského zahrnuje především vodní bezobratlé, larvy hmyzu, korýše a drobné měkkýše. Příležitostně loví i pulce jiných obojživelníků. Jako predátor drobných vodních organismů se podílí na regulaci jejich populací a přispívá ke stabilitě nížinných mokřadních ekosystémů.
Rozmnožování a vývoj
Rozmnožování probíhá na jaře, kdy samice kladou jednotlivá vajíčka, která pečlivě balí do listů vodních rostlin. Larvální vývoj je relativně rychlý a závislý na teplotě vody a délce zaplavení biotopu. Metamorfóza obvykle probíhá v průběhu léta, přičemž mladí jedinci následně opouštějí vodní prostředí.
Ohrožení a ochrana druhu
Čolek dunajský patří v České republice mezi kriticky ohrožené druhy a je přísně chráněn národní i evropskou legislativou. Hlavní hrozby představují regulace toků, odvodňování niv, zánik tůní a fragmentace stanovišť. Ochrana druhu je zaměřena na zachování přirozené dynamiky říčních niv, obnovu periodicky zaplavovaných mokřadů a dlouhodobý monitoring populací.
Význam čolka dunajského v přírodě
Čolek dunajský je klíčovým bioindikátorem zachovalých nížinných říčních ekosystémů a přirozeného záplavového režimu. Jeho výskyt poukazuje na vysokou ekologickou hodnotu krajiny a potřebu komplexní ochrany lužních lesů, mokřadů a říčních niv jako jedněch z nejohroženějších biotopů střední Evropy.
