Bombina variegata (Linnaeus, 1758) – kuňka žlutobřichá
Latinské jméno Bombina variegata označuje obojživelníka známého v českém názvosloví jako kuňka žlutobřichá, který patří mezi typické druhy středoevropských pahorkatin a horských oblastí. Tento druh je snadno rozpoznatelný podle nápadného žlutého až žlutooranžového zbarvení břišní strany těla, jež slouží jako výstražný signál predátorům, a je považován za významný indikátor zachovalých a málo narušených mokřadních stanovišť.
Wikipedia
Systematické zařazení druhu
Třída
Kuňka žlutobřichá náleží do třídy obojživelníci (Amphibia), která zahrnuje obratlovce s vývojovým cyklem vázaným na vodní prostředí a dospělým životem často kombinujícím vodní i suchozemské biotopy. Obojživelníci se vyznačují propustnou kůží, významným podílem kožního dýchání a vysokou citlivostí na změny prostředí, díky čemuž jsou považováni za důležité bioindikátory ekologické stability krajiny.
Řád
V rámci třídy obojživelníků je kuňka žlutobřichá řazena do řádu žáby (Anura), jehož zástupci postrádají v dospělosti ocas a mají tělo přizpůsobené pohybu skokem či plaváním. U kuňky žlutobřiché je pohyb méně skokový a spíše pomalý, což souvisí s její vazbou na mělké, klidné a často dočasné vodní biotopy.
Popis a tělesné znaky
Kuňka žlutobřichá je drobný obojživelník dosahující délky přibližně 3,5 až 5 centimetrů, s ploše zploštělým tělem a hrbolatou hřbetní kůží zbarvenou do šedohnědých až olivových odstínů. Nejvýraznějším rozlišovacím znakem je žlutá až žlutooranžová kresba na černém podkladu břišní strany, která se u jednotlivých jedinců výrazně liší a umožňuje jejich individuální rozpoznání. Při ohrožení zaujímá kuňka typickou obrannou polohu, při níž zvedá končetiny a odhaluje nápadně zbarvené břicho.
Rozšíření a výskyt
Areál rozšíření kuňky žlutobřiché zahrnuje především střední a jižní Evropu, kde obývá pahorkatiny, podhorské a horské oblasti. V České republice se vyskytuje zejména v Českomoravské vrchovině, v pohraničních pohořích a v dalších méně intenzivně využívaných oblastech, přičemž se vyhýbá nížinám, kde je nahrazována kuňkou obecnou. Typickým prostředím jsou lesní cesty, koleje, lomy, prameniště a drobné tůně vznikající po těžké technice nebo přirozenou erozí.
Biotop a ekologické nároky
Kuňka žlutobřichá preferuje mělké, často dočasné vodní plochy s minimálním prouděním vody a bez přítomnosti ryb. Vyhovují jí chladnější a kyslíkaté vody v lesním nebo otevřeném podhorském prostředí. Díky schopnosti rychle osidlovat nově vzniklé tůně je považována za průkopnický druh, avšak zároveň je velmi citlivá na zarůstání biotopů, změny vodního režimu a zánik drobných mokřadů.
Způsob života a chování
Kuňka žlutobřichá je aktivní převážně ve dne, zejména za teplého a vlhkého počasí, kdy se zdržuje ve vodě nebo v jejím bezprostředním okolí. Pohybuje se pomalu a často se spoléhá na svou nenápadnou hřbetní barvu, zatímco v případě ohrožení využívá výstražné zbarvení břicha a kožní toxiny. Je méně vázána na stálé vodní plochy než kuňka obecná a často využívá krátkodobá stanoviště.
Potrava a ekologická role
Potravu kuňky žlutobřiché tvoří drobní bezobratlí, především hmyz, pavoukovci, korýši a larvy vodních organismů, které loví ve vodě i na souši. Pulci se živí řasami, sinicemi a organickými zbytky, čímž přispívají k samočisticím procesům vodních biotopů. Druh hraje důležitou roli v regulaci populací bezobratlých a je součástí složitých potravních vztahů mokřadních ekosystémů.
Rozmnožování a vývoj
Rozmnožování probíhá od května do srpna v závislosti na nadmořské výšce a klimatických podmínkách. Samci vydávají tlumené zvuky, které se šíří převážně pod vodní hladinou a slouží k přilákání samic. Vajíčka jsou kladena jednotlivě do mělké vody na dno nebo na vodní vegetaci. Larvální vývoj je poměrně rychlý, což umožňuje úspěšné dokončení metamorfózy i v dočasných tůních.
Ohrožení a ochrana druhu
Kuňka žlutobřichá je v České republice zvláště chráněným druhem a je zahrnuta do evropské soustavy Natura 2000. Mezi hlavní hrozby patří zánik drobných vodních ploch, zarůstání tůní, intenzifikace lesního hospodaření a úpravy lesních cest. Ochrana druhu je zaměřena na udržování mozaiky otevřených stanovišť, obnovu a vytváření malých tůní a dlouhodobý monitoring populací.
Význam kuňky žlutobřiché v přírodě
Kuňka žlutobřichá má vysokou ekologickou a ochranářskou hodnotu, protože je typickým druhem málo narušených a dynamických biotopů. Její přítomnost svědčí o zachovalém vodním režimu krajiny a podtrhuje význam ochrany drobných mokřadů, které jsou klíčové pro udržení biologické rozmanitosti obojživelníků ve střední Evropě.
