Salamandra salamandra (Linnaeus, 1758) – mlok skvrnitý
Latinské jméno Salamandra salamandra označuje v českém názvosloví mloka skvrnitého, jednoho z nejznámějších a nejvýraznějších ocasatých obojživelníků Evropy. Tento druh je typický kontrastním černožlutým zbarvením, které slouží jako výstražný signál upozorňující predátory na jeho jedovaté kožní sekrety. Mlok skvrnitý je symbolem zachovalých lesních ekosystémů s dostatkem čisté vody a stabilního mikroklimatu.
Wikipedia
Systematické zařazení druhu
Třída
Mlok skvrnitý náleží do třídy obojživelníci (Amphibia), která zahrnuje obratlovce s proměnlivým způsobem života mezi vodním a suchozemským prostředím. Obojživelníci se vyznačují propustnou kůží, schopností kožního dýchání a vysokou citlivostí na změny prostředí, což z nich činí důležité bioindikátory kvality krajiny.
Řád
V rámci třídy obojživelníků je mlok skvrnitý zařazen do řádu ocasatí (Urodela nebo Caudata), jehož zástupci si v dospělosti zachovávají ocas a protáhlé tělo. Tento řád zahrnuje mloky a čolky, kteří jsou úzce vázáni na vlhké lesní biotopy a čisté vodní toky.
Popis a tělesné znaky
Mlok skvrnitý dosahuje délky těla obvykle 18 až 25 centimetrů, přičemž samice bývají mohutnější než samci. Tělo je robustní, s krátkými, silnými končetinami a výrazným ocasem. Základní zbarvení je černé s nepravidelnými žlutými až oranžovými skvrnami, jejichž tvar a rozmístění jsou u každého jedince jedinečné. Kůže je lesklá, hladká a obsahuje jedové žlázy, které produkují toxické látky sloužící k obraně proti predátorům.
Rozšíření a výskyt
Areál rozšíření mloka skvrnitého zahrnuje střední, západní a jižní Evropu, přičemž nejhojnější výskyt je v horských a podhorských oblastech. V České republice se vyskytuje především v zalesněných oblastech s vyšší vlhkostí, zejména v pohořích a pahorkatinách. Typickým stanovištěm jsou listnaté a smíšené lesy s potoky, prameništi a stálým zastíněním.
Biotop a ekologické nároky
Mlok skvrnitý je silně vázán na vlhká a chladnější stanoviště s dostatkem úkrytů, jako jsou kameny, trouchnivějící dřevo a lesní opad. Pro rozmnožování využívá čisté, dobře okysličené potoky a prameniště, kde dochází k vývoji larev. Druh je velmi citlivý na vysychání prostředí, úpravy vodních toků a znečištění vody.
Způsob života a chování
Jedná se převážně o noční druh, který je aktivní zejména za deště nebo vysoké vzdušné vlhkosti. Přes den se ukrývá v úkrytech v půdě nebo pod kameny. Mlok skvrnitý se pohybuje pomalu a obezřetně, přičemž v případě ohrožení spoléhá na výstražné zbarvení a toxické kožní sekrety. Zimní období přečkává v hlubších úkrytech, často ve skupinách.
Potrava a ekologická role
Potrava mloka skvrnitého je tvořena převážně bezobratlými živočichy, zejména žížalami, slimáky, hmyzem a pavoukovci. Aktivním lovem se podílí na regulaci populací půdních bezobratlých a je důležitou součástí lesních potravních sítí. Larvy se živí drobnými vodními organismy a přispívají k ekologické rovnováze horských potoků.
Rozmnožování a vývoj
Rozmnožování mloka skvrnitého je specifické tím, že samice kladou živé larvy přímo do vody, nikoli vajíčka. K vývoji dochází v čistých potocích, kde larvy procházejí proměnou během několika měsíců. Pohlavní dospělosti dosahují jedinci po několika letech, což zvyšuje citlivost populací na dlouhodobé změny prostředí.
Ohrožení a ochrana druhu
Mlok skvrnitý je v České republice zvláště chráněným druhem. Mezi hlavní hrozby patří ničení lesních biotopů, regulace a znečištění vodních toků, úbytek pramenišť a fragmentace krajiny. Ochrana druhu je založena na zachování přirozených lesních ekosystémů, ochraně vodních zdrojů a omezení zásahů do jeho stanovišť.
Význam mloka skvrnitého v přírodě
Mlok skvrnitý má významnou ekologickou i symbolickou hodnotu, neboť představuje indikátor zachovalých lesních a vodních ekosystémů. Jeho přítomnost poukazuje na kvalitní životní prostředí s dostatkem čisté vody a přirozených úkrytů a zdůrazňuje nezastupitelnou roli obojživelníků v rovnováze přírodních společenstev.
