Rana temporaria Linnaeus, 1758 – skokan hnědý
Latinské jméno Rana temporaria označuje v českém názvosloví skokana hnědého, jednoho z nejrozšířenějších a ekologicky nejvýznamnějších obojživelníků Evropy. Tento druh je typický vysokou přizpůsobivostí, schopností osidlovat široké spektrum stanovišť a výraznou tolerancí k chladnějšímu klimatu, díky čemuž proniká až do horských oblastí. Skokan hnědý je klíčovým druhem mokřadních, lesních i horských ekosystémů a důležitým bioindikátorem zachovalého vodního režimu.
Wikipedia
Systematické zařazení druhu
Třída
Skokan hnědý patří do třídy obojživelníci (Amphibia), která zahrnuje obratlovce s larválním vývojem ve vodě a dospělým životem převážně na souši. Obojživelníci mají propustnou kůži umožňující kožní dýchání a jsou citliví na změny prostředí, zejména na znečištění vody, vysychání biotopů a klimatické výkyvy.
Řád
V rámci třídy obojživelníků je skokan hnědý řazen do řádu žáby (Anura), jehož zástupci nemají v dospělosti ocas a jejich tělo je uzpůsobeno k pohybu skokem i plaváním. Skokan hnědý je dobrý plavec a vytrvalý skokan, což mu umožňuje efektivně využívat jak vodní, tak suchozemská stanoviště.
Popis a tělesné znaky
Skokan hnědý dosahuje délky těla přibližně 6 až 10 centimetrů, přičemž samice bývají větší než samci. Tělo je robustnější než u jiných hnědých skokanů, čenich je spíše tupý a zadní končetiny jsou silné a dobře vyvinuté. Zbarvení hřbetu je velmi proměnlivé, od světle hnědé přes šedou až po tmavě hnědou, často s tmavou spánkovou skvrnou za okem. Břicho je světlé, někdy jemně skvrnité. Kůže je relativně hladká a vlhká.
Rozšíření a výskyt
Areál rozšíření skokana hnědého patří k největším mezi evropskými obojživelníky a zahrnuje téměř celou Evropu od nížin až po horské oblasti, včetně severních oblastí Skandinávie. V České republice je rozšířen plošně od nížin po hory, kde se vyskytuje v lesích, na loukách, pastvinách i v blízkosti vodních toků a tůní. Vyhledává vlhká stanoviště, ale je schopen přežívat i v relativně suchých oblastech.
Biotop a ekologické nároky
Skokan hnědý obývá široké spektrum biotopů, od lesních porostů a horských luk až po zemědělskou krajinu a parky. K rozmnožování využívá mělké stojaté vody, rybníky, tůně, lesní louže i pomalu tekoucí vody. Je méně náročný na kvalitu vody než některé jiné druhy, avšak dlouhodobé zhoršování podmínek se projevuje poklesem populací.
Způsob života a chování
Skokan hnědý je aktivní převážně ve dne i za šera, zejména za vlhkého počasí. Většinu roku tráví na souši v blízkosti vody, kde se ukrývá v vegetaci, pod kameny nebo v listovém opadu. V zimním období přezimuje zahrabaný v půdě, v bahně nebo na dně vodních ploch. Je známý výraznými jarními migracemi k rozmnožovacím lokalitám.
Potrava a ekologická role
Potrava skokana hnědého je tvořena převážně bezobratlými, zejména hmyzem, pavoukovci, měkkýši a žížalami, které loví na souši i ve vodě. Pulci se živí řasami, sinicemi a organickými zbytky, čímž se podílejí na koloběhu živin ve vodních ekosystémech. Druh má významnou ekologickou roli v regulaci populací bezobratlých a slouží jako kořist mnoha predátorům.
Rozmnožování a vývoj
Rozmnožování probíhá velmi brzy na jaře, často již v březnu nebo dubnu, kdy skokani migrují do tradičních rozmnožovacích vod. Samice kladou vajíčka ve velkých rosolovitých shlucích, které plavou při hladině nebo jsou zachyceny ve vodní vegetaci. Larvální vývoj trvá několik týdnů a metamorfóza pulců probíhá obvykle na přelomu jara a léta.
Ohrožení a ochrana druhu
Skokan hnědý je v České republice chráněn zákonem jako zvláště chráněný druh. Mezi hlavní hrozby patří silniční doprava během jarních migrací, zánik drobných vodních ploch, znečištění vody a intenzivní hospodaření v krajině. Ochranná opatření zahrnují budování migračních bariér, zachování rozmnožovacích stanovišť a podporu přirozeného vodního režimu.
Význam skokana hnědého v přírodě
Skokan hnědý má zásadní ekologický a bioindikační význam, protože je schopen osidlovat široké spektrum stanovišť a reaguje na změny prostředí. Jeho přítomnost svědčí o funkční krajině s dostatkem vodních ploch a vhodných úkrytů a zdůrazňuje důležitost ochrany obojživelníků jako klíčových složek evropských ekosystémů.
