Rana dalmatina Bonaparte, 1840 – skokan štíhlý
Latinské jméno Rana dalmatina označuje v českém názvosloví skokana štíhlého, elegantního a velmi pohyblivého obojživelníka, který je typický pro listnaté lesy, lesní okraje a teplé oblasti střední a jižní Evropy. Tento druh je známý štíhlým tělem, dlouhými zadními končetinami a výraznou schopností dlouhých skoků, díky nimž patří mezi nejzdatnější skokany evropských žab. Skokan štíhlý je významným indikátorem zachovalých lesních a lesostepních biotopů s přirozeným vodním režimem.
Wikipedia
Systematické zařazení druhu
Třída
Skokan štíhlý patří do třídy obojživelníci (Amphibia), která zahrnuje obratlovce s vývojovým cyklem vázaným na vodní prostředí a dospělým životem převážně na souši. Obojživelníci mají propustnou kůži, umožňující kožní dýchání, a vysokou citlivost na změny prostředí, zejména na znečištění a úbytek vhodných stanovišť.
Řád
V rámci třídy obojživelníků je skokan štíhlý řazen do řádu žáby (Anura), jehož zástupci nemají v dospělosti ocas a jsou přizpůsobeni k pohybu skokem a plaváním. Skokan štíhlý vyniká mimořádně dlouhými skoky a rychlým pohybem na souši, což je klíčová adaptace na život v otevřených a lesních biotopech.
Popis a tělesné znaky
Skokan štíhlý dosahuje délky těla přibližně 5 až 8 centimetrů, přičemž samice bývají větší než samci. Typickým znakem je velmi štíhlé tělo, dlouhé zadní končetiny a výrazně špičatý čenich. Zbarvení hřbetu je obvykle světle hnědé, okrové až načervenalé, často s tmavší maskou za okem, zatímco břicho je světlé. Kůže je poměrně hladká a postrádá výrazné skvrnění, což pomáhá druhu splývat s lesním opadem.
Rozšíření a výskyt
Areál rozšíření skokana štíhlého zahrnuje střední, jižní a jihovýchodní Evropu, od Francie přes střední Evropu až po Balkán. V České republice se vyskytuje především v teplejších oblastech, zejména v nížinách a pahorkatinách s listnatými lesy, lužními porosty a lesními remízky. Vyhýbá se chladným horským oblastem a rozsáhlým otevřeným mokřadům.
Biotop a ekologické nároky
Skokan štíhlý je typickým lesním druhem, který většinu roku tráví na souši v listnatých lesích, parcích a sadech. K rozmnožování vyhledává mělké, klidné vodní plochy, jako jsou lesní tůně, rybníčky a periodické louže. Je citlivý na zánik drobných vodních ploch, odvodnění krajiny a fragmentaci lesních biotopů.
Způsob života a chování
Skokan štíhlý je převážně denní a soumračný druh, aktivní zejména na jaře a v létě. Díky dlouhým zadním končetinám dokáže skákat na vzdálenosti přesahující jeden metr, což mu umožňuje rychle unikat predátorům. V období mimo rozmnožování žije skrytě v lesním opadu, pod křovinami nebo v husté vegetaci.
Potrava a ekologická role
Potrava skokana štíhlého je tvořena převážně suchozemskými bezobratlými, zejména hmyzem, pavoukovci, plži a dalšími drobnými živočichy. Pulci se vyvíjejí ve vodě a živí se řasami a organickými zbytky. Druh má významnou ekologickou roli v regulaci populací bezobratlých a je důležitou součástí potravních sítí lesních a mokřadních ekosystémů.
Rozmnožování a vývoj
Rozmnožování probíhá velmi brzy na jaře, často již v březnu, kdy skokani migrují do rozmnožovacích vod. Samice kladou vajíčka v menších rosolovitých shlucích, které jsou upevněny na vodní vegetaci. Larvální vývoj trvá několik týdnů a metamorfóza probíhá obvykle na přelomu jara a léta.
Ohrožení a ochrana druhu
Skokan štíhlý je v České republice chráněn zákonem a patří mezi zvláště chráněné druhy. Mezi hlavní hrozby patří úbytek lesních tůní, odvodnění krajiny, intenzivní hospodaření v lesích a fragmentace stanovišť. Ochrana druhu spočívá v zachování lesních biotopů, obnově drobných vodních ploch a zajištění migrační prostupnosti krajiny.
Význam skokana štíhlého v přírodě
Skokan štíhlý má vysokou ekologickou a bioindikační hodnotu, neboť je vázán na zachovalé lesní a lesostepní ekosystémy. Jeho přítomnost svědčí o dobrém stavu krajiny a podtrhuje význam ochrany drobných vodních ploch, lesních porostů a biologické rozmanitosti obojživelníků ve střední Evropě.
