Rana arvalis Nilsson, 1842 – skokan ostronosý
Latinské jméno Rana arvalis označuje v českém názvosloví skokana ostronosého, středně velkého obojživelníka typického pro otevřenou krajinu, mokřady a rašeliniště severní a střední Evropy. Druh je známý výrazně zašpičatělým čenichem, štíhlým tělem a nápadnou změnou zbarvení samců v období rozmnožování, kdy mohou získávat světle modrý odstín. Skokan ostronosý je významným indikátorem zachovalých vlhkých biotopů s přirozeným vodním režimem.
Wikipedia
Systematické zařazení druhu
Třída
Skokan ostronosý náleží do třídy obojživelníci (Amphibia), která zahrnuje obratlovce s larválním vývojem vázaným na vodní prostředí a dospělým životem převážně na souši. Obojživelníci mají propustnou kůži umožňující kožní dýchání a jsou velmi citliví na změny prostředí, zejména na vysychání mokřadů a znečištění vody.
Řád
V rámci třídy obojživelníků patří skokan ostronosý do řádu žáby (Anura), jehož zástupci postrádají v dospělosti ocas a mají tělo přizpůsobené k pohybu skokem i plaváním. Skokan ostronosý je dobrý plavec i skokan a je přizpůsoben životu v otevřených a vlhkých stanovištích.
Popis a tělesné znaky
Skokan ostronosý dosahuje délky těla přibližně 5 až 7 centimetrů, samice bývají o něco větší než samci. Typickým znakem je nápadně špičatý čenich, štíhlé tělo a poměrně dlouhé zadní končetiny. Zbarvení hřbetu je proměnlivé, obvykle hnědé, šedé nebo olivové s tmavšími skvrnami, zatímco břicho je světlé. Samci v období rozmnožování často získávají světle modré až modrofialové zbarvení, které je jedním z nejznámějších znaků tohoto druhu.
Rozšíření a výskyt
Areál rozšíření skokana ostronosého zahrnuje severní, střední a východní Evropu a zasahuje až do západní Sibiře. V České republice je druh rozšířen zejména v severních a východních Čechách, na Českomoravské vrchovině a v některých oblastech severní Moravy, především tam, kde se zachovala rašeliniště, podmáčené louky a mokřady. Vyhýbá se suchým a intenzivně využívaným oblastem.
Biotop a ekologické nároky
Skokan ostronosý je silně vázán na vlhké biotopy, jako jsou rašeliniště, podmáčené louky, mokřady, slepá ramena a mělké tůně. Preferuje chladnější oblasti s přirozeným vodním režimem a minimálním znečištěním. Je citlivý na meliorace, odvodnění krajiny a zánik mokřadních stanovišť, což se odráží v ústupu jeho populací v mnoha částech Evropy.
Způsob života a chování
Skokan ostronosý je aktivní převážně ve dne i za šera, zejména za vlhkého a chladnějšího počasí. Většinu roku tráví na souši v blízkosti vody, kde vyhledává úkryty v trávě, mechu nebo vegetaci. V době rozmnožování se shromažďuje ve vodních plochách, kde dochází k intenzivní hlasové aktivitě samců a páření.
Potrava a ekologická role
Potrava skokana ostronosého je tvořena širokým spektrem bezobratlých, zejména hmyzem, pavoukovci, plži a dalšími drobnými živočichy, které loví na souši i ve vodě. Pulci se živí řasami, sinicemi a organickými zbytky, čímž se podílejí na koloběhu živin ve vodním prostředí. Druh má významnou ekologickou roli v regulaci populací bezobratlých a je důležitou složkou potravních sítí mokřadních ekosystémů.
Rozmnožování a vývoj
Rozmnožování probíhá velmi brzy na jaře, často již v březnu nebo dubnu, kdy se skokani shromažďují v mělkých vodních plochách. Samice kladou vajíčka ve větších rosolovitých shlucích, které jsou umístěny na vodní vegetaci nebo na dně. Larvální vývoj trvá několik týdnů a metamorfóza probíhá obvykle na přelomu jara a léta.
Ohrožení a ochrana druhu
Skokan ostronosý je v České republice zvláště chráněným druhem a je zahrnut do evropské soustavy Natura 2000. Mezi hlavní hrozby patří odvodňování mokřadů, intenzivní zemědělství, fragmentace krajiny a znečištění vod. Ochrana druhu je zaměřena na zachování a obnovu mokřadních biotopů, podporu přirozeného vodního režimu a dlouhodobý monitoring populací.
Význam skokana ostronosého v přírodě
Skokan ostronosý má vysokou ekologickou a bioindikační hodnotu, protože je úzce vázán na zachovalé vlhké biotopy. Jeho přítomnost svědčí o kvalitním vodním režimu a ekologické stabilitě krajiny a podtrhuje význam ochrany mokřadů a rašelinišť pro zachování biologické rozmanitosti obojživelníků ve střední Evropě.
