Pelobates fuscus (Laurenti, 1768) – blatnice skvrnitá
Latinské jméno Pelobates fuscus označuje v českém názvosloví blatnici skvrnitou, pozoruhodného obojživelníka, který je typický pro nížinné a teplé oblasti Evropy a je známý svým zavalitým tělem, krátkými končetinami a schopností rychlého hrabání v písku a hlíně. Blatnice skvrnitá je noční druh vázaný na mělké tůně, louže a zaplavené plochy, kde probíhá její rozmnožování, a zároveň je považována za významného indikátora zachovalých mokřadních ekosystémů.
Wikipedia
Systematické zařazení druhu
Třída
Blatnice skvrnitá náleží do třídy obojživelníci (Amphibia), která zahrnuje obratlovce s larválním vývojem ve vodě a dospělým životem převážně na souši. Obojživelníci mají propustnou kůži umožňující kožní dýchání a jsou velmi citliví na změny prostředí, což z nich činí významné bioindikátory kvality vody a zdraví krajiny.
Řád
V rámci třídy obojživelníků patří blatnice skvrnitá do řádu žáby (Anura), charakteristického absencí ocasu v dospělosti a tělem přizpůsobeným k pohybu skokem. U blatnice je pohyb spíše krátký a plazivý, přizpůsobený hrabání a pobytu pod zemí, což odráží její životní strategii a adaptaci na suchá a teplá stanoviště.
Popis a tělesné znaky
Blatnice skvrnitá je středně velký obojživelník dorůstající délky 5 až 8 centimetrů, s krátkými končetinami, zavalitým tělem a hladkou, hnědošedou až olivově zbarvenou kůží s nepravidelnými tmavými skvrnami na hřbetě. Charakteristická je silná zadní končetina vhodná pro hrabání a krátké výskoky. Oči jsou poměrně velké s horizontální zorničkou a jsou dobře adaptované na noční aktivitu. Blatnice disponuje schopností rychle se zahrabat do písčité či hlinité půdy, kde se ukrývá přes den.
Rozšíření a výskyt
Areál rozšíření blatnice skvrnité zahrnuje nížiny a pahorkatiny střední a severní Evropy, od Německa a Polska přes Českou republiku a Slovensko až po části Balkánu. V České republice se vyskytuje převážně v teplejších oblastech nížin a mírně zvlněných krajin s lehčími půdami, které umožňují její podzemní život. Vyhledává dočasné tůně, zaplavené louže a písčité vodní plochy bez přítomnosti ryb.
Biotop a ekologické nároky
Blatnice skvrnitá preferuje mělké, prosluněné vodní plochy pro rozmnožování a suché písčité či hlinité substráty pro suchozemskou aktivitu. Tento druh je citlivý na meliorace, odvodnění, zhutnění půdy a zánik drobných tůní, avšak je schopný přežívat v různých zemědělských a kulturních krajinách, pokud jsou zachovány vhodné rozmnožovací plochy.
Způsob života a chování
Blatnice skvrnitá je noční druh, který většinu dne tráví zahrabaný v půdě a aktivní je zejména za vlhkého počasí v noci. Je poměrně nenápadná a vyhýbá se predátorům svou skrytou životní strategií a hrabáním do substrátu. Během rozmnožovací sezóny migruje krátkými vzdálenostmi k dočasným vodním plochám, kde probíhá páření a kladení vajíček.
Potrava a ekologická role
Potrava blatnice skvrnité je tvořena převážně drobnými bezobratlými, zejména hmyzem, larvami, pavouky, žížalami a drobnými korýši. Pulci se vyvíjejí ve vodě a živí se řasami, detritem a mikroorganismy. Druh má ekologickou roli v regulaci populací hmyzu a dalších bezobratlých a přispívá k udržení rovnováhy v dočasných vodních ekosystémech.
Rozmnožování a vývoj
Rozmnožování probíhá brzy na jaře, zpravidla od března do května, kdy samci vydávají charakteristické bublavé zvuky pod vodní hladinou, aby přilákali samice. Samice kladou vajíčka jednotlivě nebo v malých shlucích na dno nebo rostliny v mělké vodě. Larvální vývoj pulců probíhá několik týdnů až měsíců podle teploty a velikosti tůně, po kterém nastupuje metamorfóza a suchozemský život.
Ohrožení a ochrana druhu
Blatnice skvrnitá je v České republice chráněna zákonem jako zvláště chráněný druh a patří do evropské soustavy Natura 2000. Největší hrozby představuje úbytek dočasných vodních ploch, odvodnění a meliorace krajiny, zhutnění půdy a ztráta vhodného podzemního substrátu. Ochrana zahrnuje zachování a obnovu tůní, podporu přirozeného vodního režimu a dlouhodobý monitoring populací.
Význam blatnice skvrnité v přírodě
Blatnice skvrnitá má významnou ekologickou roli jako predátor drobných bezobratlých a jako součást potravních sítí dočasných vodních ekosystémů. Její přítomnost svědčí o zdravém stavu nížinných mokřadů a písčitých substrátů a upozorňuje na potřebu ochrany dočasných tůní, což přispívá k udržení biodiverzity obojživelníků a dalších organismů v kulturní krajině.
