Netopýři

Vrápenec velký (Rhinolophus ferrumequinum)

Základní charakteristika druhu

Vrápenec velký (Rhinolophus ferrumequinum) je největší zástupce čeledi vrápencovitých (Rhinolophidae) v Evropě a nápadný druh netopýra s charakteristickým kožním výrůstkem na nose, tzv. vrápencem. Délka těla dospělých jedinců se pohybuje přibližně mezi 55 až 70 mm, rozpětí křídel dosahuje 35 až 40 cm a hmotnost činí zhruba 17 až 34 gramů. Srst je na hřbetě šedohnědá až hnědavá, na břišní straně světlejší. Robustní stavba těla a široká křídla umožňují pomalý, ale velmi obratný let.
Wikipedia

Systematické zařazení a rozlišení od podobných druhů

Vrápenec velký patří do rodu Rhinolophus, který se vyznačuje vysíláním echolokačních signálů nosem. Od vrápence malého se liší výrazně větší velikostí, masivnějším tělem a vyšší hmotností. Oba druhy se mohou vyskytovat ve stejných oblastech, avšak využívají odlišná loviště.

Výskyt a stanoviště

Rozšíření v Evropě a České republice

Vrápenec velký je rozšířen v jižní a střední Evropě, zasahuje do severní Afriky a západní Asie. V České republice se vyskytuje roztroušeně, především v teplejších oblastech s krasovým reliéfem, zejména na Moravě a v Českém krasu. Jeho výskyt je vždy vázán na dostupnost vhodných úkrytů a lovišť.

Typická stanoviště

Druh preferuje členitou krajinu s mozaikou lesů, luk, pastvin a vodních ploch. Letní kolonie vytváří zejména v půdách budov, kostelech, zámcích a dalších klidných stavbách. Zimuje v jeskyních, štolách, sklepech a starých důlních dílech s vysokou vlhkostí a stabilní teplotou.

Způsob života a chování

Aktivita a let

Vrápenec velký je noční druh, který loví především za soumraku a v noci. Jeho let je pomalý, klouzavý a velmi tichý, což mu umožňuje lovit hmyz i v husté vegetaci. Často se pohybuje nízko nad zemí nebo podél okrajů lesa.

Echolokace

Echolokace vrápence velkého je založena na dlouhých signálech s konstantní frekvencí, které jsou vysílány nosním výrůstkem. Tento způsob orientace je velmi přesný a umožňuje detekci kořisti i v členitém prostředí s množstvím překážek.

Potrava

Složení potravy

Potravu vrápence velkého tvoří převážně větší druhy hmyzu, zejména motýli, brouci a dvoukřídlí. Kořist často sbírá z vegetace nebo chytá za letu v blízkosti lesních okrajů a vodních ploch.

Rozmnožování a vývoj

Reprodukční cyklus

Páření probíhá na podzim, avšak k vlastnímu vývoji mláděte dochází až na jaře po přezimování samice. Samice rodí obvykle jedno mládě v letní kolonii. Mláďata jsou schopna letu přibližně po čtyřech až pěti týdnech.

Ekologický význam

Role v ekosystému

Vrápenec velký je významným regulátorem populací nočního hmyzu a indikátorem zachovalého prostředí s nízkým rušením. Jeho přítomnost svědčí o kvalitní krajině s dostatkem starých staveb a přirozených úkrytů.

Ohrožení a ochrana

Hlavní hrozby

Mezi hlavní hrozby patří ztráta letních úkrytů v důsledku rekonstrukcí budov, rušení zimovišť, používání pesticidů a zvyšující se světelné znečištění. Negativně na něj působí také fragmentace krajiny a úbytek vhodných lovišť.

Ochranný status

Vrápenec velký je v České republice zvláště chráněným a silně ohroženým druhem. Je chráněn národní legislativou i mezinárodními dohodami. Ochrana spočívá v zachování letních kolonií, ochraně zimovišť a šetrném přístupu k rekonstrukcím historických objektů.

Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros)

Základní charakteristika druhu

Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) je drobný druh netopýra z čeledi vrápencovitých (Rhinolophidae), který patří mezi nejmenší zástupce této skupiny v Evropě. Délka těla dospělých jedinců se pohybuje přibližně mezi 35 až 45 mm, rozpětí křídel činí asi 20 až 25 cm a hmotnost se obvykle pohybuje kolem 5 až 9 gramů. Typickým znakem je složitý kožní výrůstek na nose, tzv. vrápenec, který slouží k přesné echolokaci. Srst je jemná, na hřbetě šedohnědá až světle hnědá, na břišní straně světlejší.

Systematické zařazení a odlišení od podobných druhů

Vrápenec malý patří do rodu Rhinolophus, jehož zástupci se vyznačují specifickým tvarem nosních laloků a jiným typem echolokačních signálů než většina ostatních netopýrů. Od vrápence velkého se liší výrazně menší velikostí, jemnější stavbou těla a odlišnými nároky na prostředí.

Výskyt a stanoviště

Rozšíření v Evropě

Vrápenec malý je rozšířen v jižní, střední a částečně západní Evropě, zasahuje také do severní Afriky a Malé Asie. V České republice se vyskytuje roztroušeně, především v krasových oblastech, pahorkatinách a podhůřích, kde nachází vhodné úkryty a loviště.

Typická stanoviště

Druh je silně vázán na členitou krajinu s mozaikou lesů, luk, sadů a vodních ploch. Pro letní úkryty využívá půdy budov, štěrbiny ve zdech, kostely, zámky a další klidné stavby. Zimuje v jeskyních, sklepech, štolách a jiných podzemních prostorách s vyrovnaným mikroklimatem.

Způsob života a chování

Aktivita a let

Vrápenec malý je noční druh s pomalým, velmi obratným letem. Často loví nízko nad zemí nebo podél vegetace, kde dokáže manévrovat v hustém porostu. Na rozdíl od mnoha jiných netopýrů nelétá na dlouhé vzdálenosti a zůstává věrný svým lovištím.

Echolokace

Echolokace vrápence malého je založena na dlouhých, konstantních signálech s vysokou frekvencí, které jsou vysílány nosním výrůstkem. Tento způsob orientace mu umožňuje přesně detekovat drobný hmyz i v členitém prostředí.

Potrava

Složení potravy

Potravu vrápence malého tvoří především drobný létající hmyz, zejména dvoukřídlí, motýli, síťokřídlí a brouci. Loví převážně v blízkosti vegetace, kde sbírá kořist z listů i za letu.

Rozmnožování a vývoj

Reprodukční cyklus

K rozmnožování dochází na podzim, avšak k oplození vajíčka dochází až na jaře po přezimování samice. Samice rodí obvykle jedno mládě v letních koloniích, které se vytvářejí v budovách. Mláďata jsou schopna letu přibližně po třech až čtyřech týdnech.

Ekologický význam

Role v ekosystému

Vrápenec malý je významným regulátorem populací nočního hmyzu. Jeho přítomnost je indikátorem zachovalé krajiny s nízkou mírou světelného a chemického znečištění.

Ohrožení a ochrana

Hlavní hrozby

Mezi hlavní hrozby patří ztráta úkrytů v důsledku rekonstrukcí budov, rušení zimovišť, používání pesticidů a fragmentace krajiny. Negativní vliv má také nadměrné venkovní osvětlení, které narušuje jeho noční aktivitu.

Ochranný status

Vrápenec malý je v České republice zvláště chráněným a silně ohroženým druhem. Je chráněn národní legislativou i mezinárodními úmluvami. Ochrana spočívá v zachování vhodných úkrytů, ochraně zimovišť a šetrném hospodaření v krajině.

Netopýr velký (Myotis myotis)

Základní charakteristika druhu

Netopýr velký (Myotis myotis) je největší druh rodu Myotis a patří mezi významné noční savce Evropy. Vyskytuje se ve střední, jižní a západní Evropě a upřednostňuje oblasti s dostatkem lesů, parků, sadů a historických budov. V České republice je netopýr velký vzácný, avšak jeho populace jsou stabilizované především v místech s vhodnými úkryty a přístupem k letním lovištím. Tento druh je chráněný zákonem i evropskými směrnicemi.

Vzhled a rozlišovací znaky

Netopýr velký je robustní druh s délkou těla 6–8 cm a rozpětím křídel až 40 cm. Srst na hřbetě je hnědá až tmavě hnědá, břišní strana je světlejší. Typickým znakem jsou relativně velké, zaoblené ušní boltce a masivní čenich. Křídla jsou široká a dlouhá, což umožňuje rychlý a přímý let nad otevřenými prostranstvími a pastvinami. Tento druh je přizpůsoben k lovu většího hmyzu, zejména nočních motýlů a dalších velkých dvoukřídlých.

Výskyt a prostředí

Netopýr velký obývá především lesní a otevřené krajiny s dostupností dutin stromů, půd domů a dalších úkrytů vhodných pro rozmnožování. Letní kolonie se nacházejí v domech, kostelech a starých budovách, zimní úkryty pak v jeskyních, sklepeních a štolách s vysokou vlhkostí a stabilní teplotou. Preferuje krajinu s kombinací otevřených ploch, kde loví, a lesních úkrytů.

Způsob života a chování

Netopýr velký je noční druh, aktivní od soumraku až do noci. Je věrný svým úkrytům a lovištím, přičemž jeho let je přímý, rychlý a vytrvalý. V létě se často vyskytuje v koloniích čítajících desítky až stovky samic, zatímco samci bývají spíše samotářští. V zimním období upadá do zimního spánku, během něhož se tělesná aktivita snižuje, avšak druh je schopný krátkodobých aktivit za teplejších zimních dnů.

Potrava a ekologická role

Složení potravy

Potrava netopýra velkého se skládá převážně z nočních motýlů, většího hmyzu a pavouků. Díky své velikosti a silnému letu je schopen lovit větší kořist než menší druhy netopýrů a přispívá tak k regulaci populací hmyzu v ekosystémech. Lov probíhá převážně za letu nad otevřenými prostranstvími, okraji lesů a pastvinami.

Význam v ekosystému

Netopýr velký je důležitým regulátorem nočního hmyzu a ukazatelem zachovalosti krajiny. Jeho přítomnost svědčí o ekologicky hodnotných lesních a kulturních stanovištích a přispívá k biodiverzitě.

Rozmnožování a vývoj mláďat

Reprodukční cyklus

Páření probíhá na podzim, zatímco k oplodnění dochází až po zimním spánku. Samice tvoří letní kolonie, kde rodí jedno mládě ročně. Porody probíhají v červnu až červenci a mláďata jsou po narození slepá a holá, ale rychle rostou a vyvíjejí se.

Péče o mláďata

Matka mláďata intenzivně kojí několik týdnů a učí je létat a lovit. Mláďata se osamostatňují na konci léta a již se zapojují do společného lovu.

Ohrožení a ochrana druhu

Hlavní hrozby

Mezi hlavní hrozby patří zánik starých budov a dutin stromů, intenzivní lesní hospodaření, rušení kolonií, používání pesticidů a znečištění prostředí. Druh je citlivý na změny mikroklimatu v úkrytech a fragmentaci krajiny.

Ochranná opatření

Netopýr velký je zvláště chráněným druhem, jehož ochrana zahrnuje zachování historických budov a starých stromů, ochranu zimovišť, šetrné hospodaření v lesích a monitoring populací. Součástí ochrany je také vzdělávání veřejnosti o významu netopýrů a jejich roli v ekosystémech.

Netopýr pobřežní (Myotis dasycneme)

Základní charakteristika druhu

Netopýr pobřežní (Myotis dasycneme) je středně velký druh netopýra z čeledi netopýrovitých (Vespertilionidae), který patří mezi ekologicky specializované druhy vázané na vodní prostředí. Jeho výskyt je v Evropě ostrůvkovitý a ve střední Evropě patří k velmi vzácným druhům. V České republice je netopýr pobřežní považován za kriticky ohrožený druh s ojedinělými nálezy, především v nížinných oblastech s rozsáhlými vodními plochami.

Vzhled a rozlišovací znaky

Netopýr pobřežní je robustněji stavěný než většina druhů rodu Myotis. Délka těla dosahuje přibližně 5–6 cm a rozpětí křídel činí zhruba 30–35 cm. Srst na hřbetě je šedohnědá až tmavě hnědá, břišní strana je světlejší, šedobílá. Charakteristickým znakem jsou relativně velká chodidla a silné končetiny, které souvisejí s lovem nad vodní hladinou. Křídla jsou dlouhá a úzká, což umožňuje rychlý a vytrvalý let nad otevřeným prostorem.

Výskyt a prostředí

Netopýr pobřežní obývá především nížinné oblasti v blízkosti velkých vodních ploch, jako jsou jezera, rybníky, říční nivy, slepá ramena a mokřady. Upřednostňuje krajinu s kombinací otevřené vodní hladiny a okolních lesů či parků. Letní kolonie se nacházejí zejména v budovách, například na půdách domů nebo v mostních konstrukcích, zatímco zimní úkryty vyhledává v jeskyních, štolách a sklepech s vysokou vlhkostí a stabilní teplotou.

Způsob života a chování

Netopýr pobřežní je noční druh, který opouští úkryt krátce po západu slunce. Létá rychle a vytrvale, většinou několik desítek centimetrů nad vodní hladinou, kde efektivně využívá odraz echolokačních signálů od hladiny. Je schopen překonávat poměrně velké vzdálenosti mezi úkryty a lovišti a patří mezi druhy s výraznějšími sezónními přesuny.

Potrava a ekologická role

Složení potravy

Potrava netopýra pobřežního je tvořena převážně vodním a vodou vázaným hmyzem, zejména dvoukřídlými, chrostíky a jepicemi. Kořist loví za letu těsně nad vodní hladinou nebo ji sbírá z povrchu vody. Specializace na vodní hmyz jej činí citlivým na znečištění vod a úbytek mokřadních stanovišť.

Význam v ekosystému

Netopýr pobřežní hraje důležitou roli v regulaci populací vodního hmyzu a je významným bioindikátorem kvality vodního prostředí. Jeho přítomnost signalizuje zachovalé a ekologicky stabilní mokřadní a říční ekosystémy.

Rozmnožování a vývoj mláďat

Reprodukční cyklus

Páření probíhá převážně na podzim, přičemž k oplození dochází až po ukončení zimního spánku. Samice vytvářejí letní kolonie, které mohou čítat desítky až stovky jedinců. Obvykle rodí jedno mládě ročně, výjimečně dvě. Porody probíhají v červnu až červenci.

Péče o mláďata

Mláďata se rodí slepá a holá a jsou plně odkázána na mateřskou péči. Schopnosti samostatného letu dosahují po několika týdnech a na konci léta se zapojují do společného lovu.

Ohrožení a ochrana druhu

Hlavní hrozby

Mezi hlavní hrozby patří zánik mokřadů, regulace vodních toků, znečištění vod, rekonstrukce budov vedoucí k likvidaci letních kolonií a rušení v zimovištích. Negativní vliv má také používání pesticidů, které snižují dostupnost hmyzí potravy.

Ochranná opatření

Netopýr pobřežní je v České republice zvláště chráněným druhem a je chráněn i evropskou legislativou. Ochrana zahrnuje zachování a obnovu mokřadních biotopů, ochranu letních kolonií v budovách, zabezpečení zimovišť a dlouhodobý monitoring výskytu druhu.

Netopýr černý (Barbastella barbastellus)

Základní charakteristika druhu

Netopýr černý (Barbastella barbastellus) je středně velký druh netopýra z čeledi netopýrovitých (Vespertilionidae), který patří mezi nejvzácnější a ekologicky nejcitlivější druhy netopýrů Evropy. Je typickým obyvatelem starých listnatých lesů a lesních komplexů s přirozenou strukturou. V České republice je považován za silně ohrožený druh a jeho výskyt je omezen na zachovalé lesní oblasti s minimálním rušením člověkem. Wikipedia 

Vzhled a rozlišovací znaky

Netopýr černý je snadno rozpoznatelný podle tmavého, téměř černého až černohnědého zbarvení srsti a nápadně krátkého a širokého obličeje. Charakteristickým znakem jsou velké, trojúhelníkovité ušní boltce, které jsou v klidu skloněny dopředu a téměř se dotýkají. Délka těla se pohybuje kolem 4–5 cm, rozpětí křídel dosahuje přibližně 26–29 cm. Křídla jsou poměrně široká, což umožňuje pomalý a velmi obratný let v lesním porostu.

Výskyt a prostředí

Netopýr černý je rozšířen ostrůvkovitě po celé Evropě, avšak všude patří mezi vzácné druhy. Upřednostňuje rozsáhlé staré listnaté a smíšené lesy s dostatkem dutin, odchlípnuté kůry a mrtvého dřeva. Letní úkryty nachází především ve štěrbinách stromů, pod kůrou nebo výjimečně ve stavbách, zatímco zimní období tráví v podzemních prostorech, jako jsou jeskyně, štoly a sklepy s chladným a stabilním mikroklimatem.

Způsob života a chování

Netopýr černý je výrazně noční druh, který opouští úkryt brzy po západu slunce. Létá tiše a pomalu, často těsně nad korunami stromů nebo podél lesních okrajů. Je známý specifickým typem echolokace s velmi slabými signály, díky nimž je obtížně zjistitelný běžnými metodami monitoringu. Je věrný svým lovištím a úkrytům a mezi letními a zimními stanovišti migruje jen na krátké vzdálenosti.

Potrava a ekologická role

Složení potravy

Potrava netopýra černého je výrazně specializovaná a tvoří ji především noční motýli, včetně druhů, které jsou schopné slyšet běžnou netopýří echolokaci. Díky velmi tichému letu a slabým echolokačním signálům je netopýr černý schopen tyto druhy úspěšně lovit. Doplňkově konzumuje i další létající hmyz.

Význam v ekosystému

Netopýr černý má významnou roli v regulaci populací nočních motýlů a dalších hmyzích druhů. Je považován za indikátor ekologicky stabilních a málo narušených lesních ekosystémů, kde je zachována vysoká biodiverzita.

Rozmnožování a vývoj mláďat

Reprodukční cyklus

Páření probíhá převážně na podzim, zatímco k oplození dochází až po zimním spánku. Samice vytvářejí malé letní kolonie, často o několika desítkách jedinců, a rodí obvykle jedno mládě ročně. Porody probíhají v červnu až červenci.

Péče o mláďata

Mláďata se rodí slepá a holá a jsou plně závislá na péči matky. Schopnosti letu dosahují po několika týdnech a ke konci léta jsou již zcela samostatná.

Ohrožení a ochrana druhu

Hlavní hrozby

Mezi největší hrozby patří úbytek starých lesů, odstraňování mrtvého dřeva, intenzivní lesní hospodaření, rušení v zimovištích a používání pesticidů, které snižují dostupnost potravy. Druh je extrémně citlivý na změny struktury lesa a mikroklimatu úkrytů.

Ochranná opatření

Netopýr černý je v České republice zvláště chráněným druhem a je uveden v evropských směrnicích o ochraně přírody. Ochrana spočívá v zachování přirozené struktury lesů, ochraně starých stromů a mrtvého dřeva, zabezpečení zimovišť a dlouhodobém monitoringu populací.

Netopýr brvitý (Myotis emarginatus)

Základní charakteristika druhu

Netopýr brvitý (Myotis emarginatus) je středně velký druh netopýra z čeledi netopýrovitých (Vespertilionidae), který patří mezi nejvzácnější a nejcitlivější druhy netopýrů střední Evropy. Je typický vazbou na staré lesy a tradiční venkovské i historické stavby, kde nachází úkryty pro rozmnožování i přezimování. V České republice je považován za silně ohrožený druh a jeho výskyt je omezen na několik málo oblastí.

Vzhled a rozlišovací znaky

Netopýr brvitý je snadno rozpoznatelný podle charakteristického vykrojení na okraji ušní boltce, které dalo druhu jeho české jméno. Srst na hřbetě je rezavě hnědá až červenohnědá, břišní strana je světlejší, šedobílá. Délka těla se pohybuje kolem 4–5 cm a rozpětí křídel dosahuje přibližně 22–24 cm. Blány jsou tmavé a křídla poměrně široká, což souvisí s pomalým a obratným letem v členitém prostředí.

Výskyt a prostředí

Netopýr brvitý je rozšířen především v jižní a střední Evropě, přičemž jeho výskyt je ostrůvkovitý. Upřednostňuje teplejší oblasti s mozaikou listnatých lesů, parků, sadů a otevřené krajiny. Letní kolonie často sídlí na půdách kostelů, zámků a starých domů, zatímco zimní úkryty vyhledává v jeskyních, štolách a sklepech s vyrovnaným mikroklimatem.

Způsob života a chování

Netopýr brvitý je noční druh, který opouští úkryt krátce po západu slunce. Létá pomalu a velmi obratně, často nízko nad zemí nebo v těsné blízkosti vegetace. Díky echolokaci dokáže efektivně lovit i v hustém porostu. Je poměrně věrný svým úkrytům a migruje jen na krátké vzdálenosti mezi letními a zimními stanovišti.

Potrava a ekologická role

Složení potravy

Potrava netopýra brvitého se skládá převážně z drobného hmyzu, zejména dvoukřídlého, pavouků a dalších bezobratlých, které sbírá z listů a větví. Často loví tzv. sběrem kořisti z povrchů, což ho odlišuje od druhů specializovaných na lov hmyzu za letu.

Význam v ekosystému

Netopýr brvitý se významně podílí na regulaci hmyzích populací, včetně druhů vázaných na lesní a zemědělskou krajinu. Jeho přítomnost je považována za indikátor zachovalých a ekologicky hodnotných stanovišť.

Rozmnožování a vývoj mláďat

Reprodukční cyklus

Páření probíhá převážně na podzim, zatímco k vlastnímu oplození dochází až na jaře po ukončení zimního spánku. Samice vytvářejí letní kolonie, kde rodí obvykle jedno mládě ročně. Mláďata se rodí na přelomu června a července a rychle rostou.

Péče o mláďata

Samice se o mládě intenzivně stará a kojí ho několik týdnů. Ke konci léta jsou mladí netopýři plně samostatní a schopní letu.

Ohrožení a ochrana druhu

Hlavní hrozby

Mezi nejvýznamnější hrozby patří zánik vhodných úkrytů, rekonstrukce budov bez ohledu na výskyt netopýrů, úbytek starých lesů, používání pesticidů a rušení v zimovištích. Druh je velmi citlivý na změny mikroklimatu v úkrytech.

Ochranná opatření

Netopýr brvitý je v České republice zvláště chráněným druhem a je chráněn i evropskou legislativou. Ochrana zahrnuje zabezpečení a monitoring letních kolonií a zimovišť, šetrné úpravy budov, zachování pestré krajiny a osvětu veřejnosti zaměřenou na význam netopýrů.