Motýli

Přástevník úžánkový (Spilosoma lubricipeda)

Popis a vzhled

Přástevník úžánkový je středně velký noční motýl s bílými až krémovými křídly pokrytými černými tečkami. Jeho tělo je chlupaté, podobně jako larvy, které jsou hustě pokryty chloupky a mají výraznou oranžovou hlavičku. Tento motýl je často zaměňován s jinými přástevníky, ale nápadné černé tečky na křídlech usnadňují jeho rozpoznání.

Výskyt a prostředí

Přástevník úžánkový se vyskytuje v celé Evropě a částech Asie, preferuje zahrady, parky, okraje lesů a travnaté plochy s bohatou vegetací. V jeho přirozeném prostředí jsou podmínky vhodné pro kladení vajíček a vývoj housenek.

Potrava a životní cyklus

Larvy přástevníka úžánkového se živí širokým spektrem rostlin, včetně bylin, keřů a některých listnatých stromů. Dospělci, jako noční motýli, se zaměřují na rozmnožování a obvykle nenavštěvují květy pro potravu. Životní cyklus zahrnuje kompletní metamorfózu: vajíčko → housenka → kukla → dospělec, přičemž housenky jsou aktivní především v noci.

Chování a adaptace

Přástevník úžánkový je noční motýl, který využívá svých nápadných larválních chloupků a zbarvení k obraně proti predátorům. Larvy mohou obsahovat mírně dráždivé látky, což predátory odrazuje. Dospělci se vyskytují hlavně od června do srpna a jsou aktivní v noci.

Ochrana a význam

Přástevník úžánkový není ohroženým druhem, ale jeho populace mohou být ovlivněny pesticidy a ztrátou vhodných stanovišť. Motýl přispívá k biodiverzitě a jeho larvy slouží jako potrava pro ptáky a jiné predátory.

Přástevník medvědí (Arctia caja)

Popis a vzhled

Přástevník medvědí patří mezi středně velké až velké denní motýly s nápadnými zbarvenými křídly. Přední křídla jsou hnědá s bílými vzory, zatímco zadní křídla jsou červená s černými skvrnami. Je známý také svým chlupatým tělem, které připomíná medvěda, podle čehož získal svůj český název.

Výskyt a prostředí

Tento motýl se vyskytuje převážně v mírně teplých oblastech Evropy, severní Asie a Severní Ameriky. Preferuje okraje lesů, louky, zahrady a oblasti s bohatou vegetací, kde najde dostatek potravy pro larvy.

Potrava a životní cyklus

Larvy přástevníka medvědího jsou chlupaté housenky, které se živí listy širokého spektra rostlin, například kopřiv, maliníků a dalších bylin. Dospělci se živí nektarem a nevyhledávají potravu aktivně, protože hlavní část jejich životního cyklu je spojena s rozmnožováním.

Chování a adaptace

Přástevník medvědí je noční motýl, ale často jej lze spatřit i za dne. Jeho nápadné zbarvení slouží jako varování pro predátory, protože housenky i dospělci mohou obsahovat toxické látky. Motýl prochází kompletní metamorfózou: vajíčko → housenka → kukla → dospělec.

Ochrana a význam

Přástevník medvědí není ohroženým druhem, ale jeho populace mohou ovlivnit změny krajiny a používání pesticidů. Přispívá k biodiverzitě a je součástí potravního řetězce, přičemž jeho larvy jsou potravou pro některé ptáky a predátory.

Martináč hrušňový (Pachypasa otus)

Základní charakteristika druhu

Martináč hrušňový (Pachypasa otus) patří mezi středně velké až velké noční motýly čeledi martináčovitých (Saturniidae). Dospělci mají hnědošedé až šedé křídla s jemnou kresbou a nenápadnými oky, která slouží jako obrana proti predátorům. Rozpětí křídel dosahuje přibližně 60 až 90 milimetrů. Tělo je robustní a pokryté jemnými šupinami.

Výskyt a rozšíření

Martináč hrušňový se vyskytuje v jižní a střední Evropě a zasahuje i do Malé Asie. V České republice je velmi vzácný a omezený na teplejší oblasti, zejména v jižní a střední Moravě. Upřednostňuje listnaté lesy, sady, okraje lesů a staré zahrady s dostatkem vhodných hostitelských stromů.

Prostředí a způsob života

Dospělci jsou aktivní především v noci, přes den odpočívají na kmenech stromů, větvích či v husté vegetaci. Přes den díky zbarvení splynou s okolím a jsou pro predátory obtížně rozpoznatelní. Dospělci nepřijímají potravu a žijí pouze z energetických zásob získaných v housenkovém stadiu.

Vývojový cyklus martináče hrušňového

Vajíčko a housenka

Samičky kladou vajíčka jednotlivě nebo v malých shlucích na listy živných stromů, zejména na hrušeň, jabloň, třešeň a další listnaté stromy. Housenky jsou zelené až hnědé, s jemnými chloupky a charakteristickými pruhy na těle. Postupně dorůstají značné velikosti a během růstu procházejí několika svleky.

Kukla a dospělec

Po ukončení vývoje se housenka zakuklí v půdě nebo pod opadým listím, kde kukla přezimuje. Dospělci se líhnou na jaře nebo v brzkém létě. Druh má jednu generaci ročně.

Potrava a ekologický význam

Potrava housenek

Housenky se živí listy listnatých stromů, zejména hrušní a jabloní, ale i třešní a dalších druhů. I při lokálním výskytu zpravidla nezpůsobují vážné škody.

Význam v přírodě

Martináč hrušňový je součástí lesních a zahradních ekosystémů a přispívá k biodiverzitě hmyzu. Jeho přítomnost signalizuje zachovalé stanoviště s dostatkem hostitelských stromů a přirozené vegetace.

Ochrana a vztah k člověku

Ohrožení a ochrana druhu

Druh je v České republice vzácný a chráněný. Hlavními hrozbami jsou úbytek starých sadů a listnatých porostů, intenzivní hospodaření a chemické zásahy. Ochrana spočívá v zachování vhodných stanovišť, starých stromů a přirozené vegetace.

Martináč hrušňový ve vzdělávání

Díky nenápadnému vzhledu, zajímavému životnímu cyklu a vazbě na listnaté stromy je martináč hrušňový vhodným příkladem pro výuku o biodiverzitě, adaptacích hmyzu a ochraně přírody.

Martináč bukový (Saturnia pyri)

Základní charakteristika druhu

Martináč bukový (Saturnia pyri) je mohutný noční motýl z čeledi martináčovitých (Saturniidae) a je považován za největšího motýla Evropy. Rozpětí křídel dospělce dosahuje přibližně 120 až 160 milimetrů. Typickým znakem jsou velké barevné okrouhlé skvrny na všech čtyřech křídlech, které slouží jako obranný prvek proti predátorům. Zbarvení křídel je šedohnědé s jemnou kresbou. Wikipedia 

Výskyt a rozšíření

Martináč bukový je rozšířen především v jižní a střední Evropě, severní Africe a Malé Asii. V České republice patří k velmi vzácným druhům a vyskytuje se jen ojediněle, zejména v teplejších oblastech jižní Moravy. Preferuje teplé lesostepi, okraje listnatých lesů, sady a staré zahrady s dostatkem živných dřevin.

Prostředí a způsob života

Dospělí martináči jsou aktivní převážně v noci. Přes den odpočívají na kmenech stromů nebo v husté vegetaci, kde díky svému zbarvení splývají s okolím. Dospělci nepřijímají potravu, protože mají zakrnělé ústní ústrojí, a žijí pouze z energetických zásob nashromážděných v housenkovém stadiu.

Vývojový cyklus martináče bukového

Vajíčko a housenka

Samičky kladou vajíčka v menších shlucích na větve živných rostlin, mezi které patří buk, hrušeň, jabloň, třešeň, švestka, hloh a další listnaté stromy a keře. Housenky jsou velmi velké, zelené, s nápadnými modrými hrbolky a jemnými chloupky. V průběhu vývoje prodělávají několik svleků a dosahují impozantních rozměrů.

Kukla a dospělec

Po dokončení vývoje si housenka vytváří pevný hedvábný kokon, obvykle připevněný k větvím nebo ukrytý v listí. Stadium kukly trvá zpravidla přes zimu a dospělci se líhnou na jaře následujícího roku. Druh má jednu generaci ročně.

Potrava a ekologický význam

Potrava housenek

Housenky martináče bukového se živí listy různých listnatých stromů a keřů. I přes svou velikost zpravidla nezpůsobují významné hospodářské škody, protože se vyskytují v nízkých početnostech.

Význam v přírodě

Martináč bukový je významným symbolem zachovalých a druhově bohatých lesních a sadových ekosystémů. Jeho přítomnost svědčí o dlouhodobé stabilitě prostředí a omezeném používání chemických prostředků.

Ochrana a vztah k člověku

Ohrožení a ochrana druhu

Martináč bukový je v České republice zvláště chráněným druhem. Je ohrožen zejména úbytkem starých stromů, intenzivním hospodařením v krajině a fragmentací stanovišť. Ochrana spočívá v zachování starých sadů, solitérních stromů a přírodě blízkého managementu krajiny.

Martináč bukový ve vzdělávání a kultuře

Díky své velikosti a nápadnému vzhledu je martináč bukový často využíván v environmentálním vzdělávání jako příklad biodiverzity a ochrany vzácných druhů hmyzu.

Lišaj svlačcový (Agrius convolvuli)

Základní charakteristika druhu

Lišaj svlačcový (Agrius convolvuli) je velmi velký noční motýl z čeledi lišajovitých (Sphingidae), který vyniká štíhlým tělem, úzkými dlouhými křídly a výrazným mramorovaným šedohnědým zbarvením. Rozpětí křídel dospělce dosahuje přibližně 90 až 120 milimetrů. Typickým znakem je mimořádně dlouhý sosák, který může přesahovat délku těla a umožňuje motýlovi sát nektar z hlubokých květů.

Výskyt a rozšíření

Lišaj svlačcový má rozsáhlý areál rozšíření zahrnující Afriku, Evropu, Asii i Austrálii. Do střední Evropy pravidelně migruje z jižních oblastí. V České republice se objevuje nepravidelně, častěji v teplých letech, především v nížinách a pahorkatinách. Nejčastěji jej lze pozorovat v otevřené krajině, zahradách, na polích, vinicích a v blízkosti sídel.

Prostředí a způsob života

Dospělci jsou aktivní zejména v noci a za soumraku. Jejich let je velmi rychlý, vytrvalý a připomíná let kolibříka. Při sání nektaru často setrvávají na místě ve visu. Přes den odpočívají na zemi, zdech nebo kmenech stromů, kde díky svému zbarvení dokonale splývají s okolím.

Vývojový cyklus lišaje svlačcového

Vajíčko a housenka

Samičky kladou vajíčka jednotlivě na živné rostliny, především na svlačec, ale také na povijnici, lilek, brambor a další rostliny. Housenky jsou velké, dorůstají až 12 centimetrů a mají zelené nebo hnědavé zbarvení s šikmými světlými pruhy a silným rohem na konci těla. Jsou aktivní převážně v noci.

Kukla a dospělec

Po ukončení vývoje se housenka zahrabává do půdy, kde se zakuklí. Stadium kukly může trvat několik týdnů, přičemž v našich podmínkách často kukly nepřežijí zimu. Dospělci se objevují nejčastěji od července do října. Druh má jednu až dvě generace ročně v závislosti na klimatických podmínkách.

Potrava a ekologický význam

Potrava dospělců

Dospělí lišajové sají nektar z květů s hlubokými korunami, jako jsou petúnie, tabák, pupalka, zimolez nebo svlačec. Díky dlouhému sosáku patří mezi významné opylovače těchto rostlin, zejména v nočních hodinách.

Význam v přírodě

Lišaj svlačcový je důležitou součástí nočních opylovacích společenstev a ukázkovým příkladem přizpůsobení hmyzu k životu v soumraku a noci. Jeho pravidelné migrace svědčí o vysoké pohyblivosti a schopnosti reagovat na klimatické podmínky.

Ochrana a vztah k člověku

Ohrožení a ochrana druhu

Druh není považován za trvale ohrožený, avšak jeho výskyt je citlivý na používání pesticidů a úbytek kvetoucích rostlin. Podpora nočních opylovačů spočívá v zachování pestré květeny, omezení chemických postřiků a ponechávání zahrad přátelských k hmyzu.

Lišaj svlačcový ve vzdělávání

Díky své velikosti, migračnímu chování a nápadnému letu je lišaj svlačcový často využíván ve výuce biologie jako příklad adaptací, migrace hmyzu a vztahů mezi rostlinami a opylovači.

Lišaj smrtihlav (Acherontia atropos)

Základní charakteristika druhu

Lišaj smrtihlav (Acherontia atropos) patří mezi největší a nejnápadnější noční motýly Evropy a je zástupcem čeledi lišajovitých (Sphingidae). Je snadno rozpoznatelný podle výrazné kresby na hrudi, která připomíná lidskou lebku, od níž je odvozen i jeho český název. Rozpětí křídel dospělce se pohybuje přibližně mezi 90 až 130 milimetry a tělo je robustní, žlutočerně pruhované.

Výskyt a rozšíření

Původním areálem lišaje smrtihlava je Afrika a oblast Středomoří, odkud pravidelně migruje do střední a severní Evropy. V České republice se objevuje nepravidelně, zejména v teplejších letech, a jeho výskyt je považován za vzácný. Nejčastěji se vyskytuje v zemědělské krajině, zahradách a na okrajích polí.

Prostředí a způsob života

Dospělci jsou aktivní převážně v noci. Zajímavostí tohoto druhu je schopnost vydávat hlasité pískavé zvuky, které vznikají vypuzováním vzduchu z hltanu a slouží k zastrašení predátorů. Lišaj smrtihlav je také známý svým neobvyklým chováním, kdy proniká do včelích úlů a živí se medem, přičemž je částečně chráněn chemickým maskováním vůně.

Vývojový cyklus lišaje smrtihlava

Vajíčko a housenka

Samičky kladou vajíčka jednotlivě na listy živných rostlin, mezi které patří především lilkovité rostliny, zejména brambor, lilek a rulík. Housenky jsou velmi velké, dorůstají až 13 centimetrů a mohou mít žluté, zelené nebo hnědé zbarvení s výraznými šikmými pruhy a silným rohem na konci těla.

Kukla a dospělec

Po ukončení vývoje se housenka zakuklí hluboko v půdě, kde kukla přezimuje. Stadium kukly trvá několik týdnů až měsíců. V našich podmínkách se obvykle vyvíjí jedna generace ročně, přičemž dospělci se objevují nejčastěji od června do října.

Potrava a ekologický význam

Potrava dospělců

Dospělí lišajové sají nektar z květů, ale výjimečně se živí také medem z včelích úlů. Díky dlouhému sosáku jsou schopni opylovat hluboké květy, i když jejich význam jako opylovačů je spíše okrajový.

Význam v přírodě

Lišaj smrtihlav je významným článkem potravních řetězců a zároveň ukázkou mimořádných adaptací hmyzu. Jeho výskyt je často spojován s teplými klimatickými obdobími a může sloužit jako indikátor změn klimatu.

Ochrana a vztah k člověku

Ohrožení a ochrana druhu

Lišaj smrtihlav je v České republice chráněným druhem. Je ohrožen zejména intenzivním zemědělstvím, používáním pesticidů a úbytkem vhodných stanovišť. Ochrana spočívá v omezení chemických zásahů, zachování pestré krajiny a toleranci výskytu housenek na kulturních plodinách.

Lišaj smrtihlav v kultuře a vzdělávání

Díky svému neobvyklému vzhledu a mystické pověsti se lišaj smrtihlav stal častým motivem v umění, literatuře i filmu. Ve vzdělávání slouží jako atraktivní příklad biodiverzity a adaptací hmyzu.

Lišaj paví oko (Smerinthus ocellata)

Základní charakteristika druhu

Lišaj paví oko (Smerinthus ocellata) je středně velký noční motýl z čeledi lišajovitých (Sphingidae), který je známý výraznými modročernými oky s růžovým lemem na zadních křídlech. Přední křídla mají nenápadné šedohnědé zbarvení, které motýlovi umožňuje dokonale splynout s okolím. Rozpětí křídel dospělce se pohybuje přibližně mezi 60 až 80 milimetry.

Výskyt a rozšíření

Lišaj paví oko je rozšířen v celé Evropě, severní Africe a v mírném pásu Asie. V České republice se vyskytuje poměrně běžně, především v nížinách a pahorkatinách. Obývá listnaté a smíšené lesy, lužní lesy, parky, zahrady i aleje, kde se nachází jeho živné dřeviny.

Prostředí a způsob života

Dospělci jsou aktivní zejména v noci a za soumraku. Přes den odpočívají na kmenech stromů nebo větvích, kde jsou díky zbarvení téměř neviditelní. V případě ohrožení náhle rozevřou zadní křídla a odhalí výrazná oka, která mohou predátora vylekat. Na rozdíl od mnoha jiných lišajů dospělci nepřijímají potravu a žijí pouze z energetických zásob vytvořených v housenkovém stadiu.

Vývojový cyklus lišaje paví oko

Vajíčko a housenka

Samičky kladou vajíčka jednotlivě na listy živných rostlin, mezi které patří vrby, topoly a ovocné stromy, zejména jabloně a hrušně. Housenky jsou velké, sytě zelené, s výraznými šikmými světlými pruhy na bocích a typickým modrým rohem na konci těla.

Kukla a dospělec

Po ukončení vývoje se housenka zakuklí v půdě, kde kukla přezimuje. Dospělí motýli se líhnou na jaře následujícího roku. Druh má jednu generaci ročně a dospělci se objevují nejčastěji od května do července.

Potrava a ekologický význam

Potrava housenek

Housenky lišaje paví oko se živí listy vrb, topolů a ovocných stromů. Přestože mohou při silném výskytu způsobit lokální poškození listů, zpravidla nepředstavují vážný problém pro lesnictví ani zahradnictví.

Význam v přírodě

Lišaj paví oko je důležitou součástí lesních a parkových ekosystémů a slouží jako potrava pro řadu predátorů. Jeho přítomnost svědčí o zachovalém prostředí s dostatkem listnatých stromů a přirozených stanovišť.

Ochrana a vztah k člověku

Ohrožení a ochrana druhu

Druh není v současnosti považován za ohrožený, avšak jeho populace mohou být negativně ovlivněny úbytkem starších stromů, intenzivním lesním hospodařením a používáním pesticidů. Ochrana spočívá v zachování druhově pestrých porostů a omezení chemických zásahů.

Lišaj paví oko ve vzdělávání

Díky nápadným obranným okům a zajímavému způsobu života je lišaj paví oko často využíván ve výuce biologie jako příklad adaptací hmyzu na ochranu před predátory.

Lišaj kyprejový (Hyles euphorbiae)

Základní charakteristika druhu

Lišaj kyprejový (Hyles euphorbiae) je středně velký noční motýl z čeledi lišajovitých (Sphingidae), který je známý svým nápadným kontrastním zbarvením. Přední křídla jsou šedohnědá s bílými liniemi, zatímco zadní křídla jsou červenorůžová s černým lemem a světlými pásy. Rozpětí křídel dospělce se pohybuje přibližně mezi 55 až 75 milimetry.

Výskyt a rozšíření

Lišaj kyprejový je rozšířen v jižní a střední Evropě, severní Africe a v mírném pásu Asie. V České republice se vyskytuje lokálně, především v teplejších oblastech nížin a pahorkatin. Upřednostňuje suchá, slunná stanoviště, jako jsou stepní stráně, písčiny, okraje polí, železniční náspy a další otevřené biotopy s výskytem živných rostlin.

Prostředí a způsob života

Dospělí lišajové jsou aktivní převážně za soumraku a v noci, kdy vyhledávají kvetoucí rostliny s dostatkem nektaru. Jejich let je velmi rychlý a obratný, typický pro lišajovité motýly. Přes den odpočívají na vegetaci nebo na zemi, kde díky svému zbarvení splývají s okolím.

Vývojový cyklus lišaje kyprejového

Vajíčko a housenka

Samičky kladou vajíčka jednotlivě nebo v malých skupinách na živné rostliny, kterými jsou především pryšce. Housenky jsou velmi nápadné, zbarvené do černa nebo zelena s výraznými žlutými, bílými a červenými skvrnami. Toto varovné zbarvení signalizuje jejich jedovatost, neboť se živí toxickými rostlinami.

Kukla a dospělec

Po dokončení vývoje se housenka zakuklí v půdě, kde kukla přezimuje. Stadium kukly trvá několik měsíců, přičemž druh má jednu až dvě generace ročně v závislosti na klimatických podmínkách. Dospělí motýli se objevují nejčastěji od května do září.

Potrava a ekologický význam

Potrava dospělců

Dospělci sají nektar z různých druhů kvetoucích rostlin, zejména z vrbovek, pcháčů, bodláků a dalších rostlin s hlubokými květy. Díky dlouhému sosáku jsou schopni dosáhnout i na nektar hůře přístupných květů a významně se podílejí na opylování.

Význam v přírodě

Lišaj kyprejový je důležitou součástí potravních sítí otevřené krajiny a zároveň indikátorem zachovalých suchých biotopů. Jeho výskyt svědčí o přítomnosti pestré květeny a přirozeného režimu hospodaření.

Ochrana a vztah k člověku

Ohrožení a ochrana druhu

Lišaj kyprejový patří v České republice mezi chráněné druhy a je citlivý na úbytek suchých stanovišť, zarůstání otevřených ploch a používání pesticidů. Ochrana spočívá v zachování stepních a suchých luk, omezení chemických zásahů a podpoře přirozené vegetace s výskytem pryšců.

Lišaj kyprejový ve vzdělávání

Díky výraznému zbarvení housenek a zajímavému způsobu života je lišaj kyprejový často využíván jako modelový druh ve výuce ekologie, adaptací hmyzu a ochrany biodiverzity.

Perleťovec velký (Argynnis aglaja)

Základní charakteristika druhu

Perleťovec velký (Argynnis aglaja) patří mezi středně velké až větší denní motýly z čeledi babočkovitých (Nymphalidae). Je charakteristický oranžově hnědým zbarvením křídel s černou kresbou na horní straně a nápadnými stříbřitými skvrnami na spodní straně zadních křídel, které připomínají perleť. Rozpětí křídel dospělce se pohybuje přibližně mezi 55 až 65 milimetry.

Výskyt a rozšíření

Perleťovec velký je rozšířen v celé Evropě, severní Africe a mírném pásu Asie. V České republice je poměrně hojný, zejména v teplejších oblastech, ale vyskytuje se i v podhorských polohách. Typickými stanovišti jsou květnaté louky, pastviny, lesní okraje, paseky a světlé lesy s dostatkem živných rostlin.

Prostředí a způsob života

Dospělí motýli jsou aktivní během dne a vyhledávají slunná místa s bohatou květenou. Často je lze pozorovat při sání nektaru na bodlácích, pcháčích nebo jeteli. Perleťovec velký má poměrně rychlý a vytrvalý let a samci často patrolují nad otevřenými plochami při hledání samic.

Vývojový cyklus perleťovce velkého

Vajíčko a housenka

Samičky kladou vajíčka jednotlivě nebo v malých skupinách do blízkosti živných rostlin, kterými jsou především violky. Housenky se líhnou na podzim, přezimují ve velmi raném stadiu a na jaře pokračují v růstu. Jsou tmavě zbarvené s trny, které jim poskytují ochranu před predátory.

Kukla a dospělec

Na jaře se housenka zakuklí na stoncích rostlin nebo v nízké vegetaci. Stadium kukly trvá přibližně dva až tři týdny. Druh má pouze jednu generaci ročně, přičemž dospělci se objevují nejčastěji od června do srpna.

Potrava a ekologický význam

Potrava dospělců

Dospělí perleťovci sají nektar z mnoha kvetoucích rostlin, zejména z bodláků, pcháčů, chrastavců, pampelišek a jetelovin. Při návštěvě květů se podílejí na opylování a přispívají k udržení rostlinné rozmanitosti.

Význam v přírodě

Perleťovec velký je považován za indikátor zachovalých a květnatých luk. Jeho přítomnost signalizuje šetrné hospodaření a dostatek živných rostlin pro housenky. Úbytek tohoto druhu často souvisí s intenzivním zemědělstvím a zánikem tradiční péče o louky.

Ochrana a vztah k člověku

Ohrožení a ochrana druhu

Přestože perleťovec velký není v současnosti považován za kriticky ohrožený druh, lokálně může ubývat v důsledku zarůstání luk, předčasného sečení a používání pesticidů. Ochrana spočívá v zachování květnatých luk, mozaikovitém sečení a podpoře biodiverzity v krajině.

Perleťovec velký ve vzdělávání

Díky svému výraznému vzhledu a typické kresbě je perleťovec velký často využíván v přírodovědném vzdělávání jako ukázka adaptací motýlů a jejich vazby na konkrétní stanoviště.

Otakárek fenyklový (Papilio machaon)

Základní charakteristika druhu

Otakárek fenyklový (Papilio machaon) je velký a výrazně zbarvený denní motýl z čeledi otakárkovitých (Papilionidae). Je typický svými žlutými křídly s černou kresbou, dlouhými ocasovitými výběžky na zadních křídlech a modrými a červenými skvrnami při jejich okrajích. Rozpětí křídel dospělce dosahuje přibližně 65 až 85 milimetrů, což z něj činí jednoho z největších běžně se vyskytujících motýlů ve střední Evropě.

Výskyt a rozšíření

Otakárek fenyklový je rozšířen v celé Evropě, severní Africe, Asii a zasahuje až do Severní Ameriky. V České republice se vyskytuje roztroušeně, ale pravidelně, především v teplejších oblastech nížin a pahorkatin. Obývá otevřenou krajinu, louky, pastviny, zahrady, sady, okraje polí a stepní stráně s dostatkem živných rostlin.

Prostředí a způsob života

Tento druh preferuje slunná a teplá stanoviště s pestrou květenou. Dospělci jsou velmi dobří letci, často se pohybují na větších plochách a vyhledávají nektarodárné rostliny. Otakárek fenyklový je známý svým plachtivým letem a častým usedáním na vyvýšená místa, odkud sleduje okolí.

Vývojový cyklus otakárka fenyklového

Vajíčko a housenka

Samičky kladou jednotlivá vajíčka na živné rostliny, mezi které patří fenykl, kopr, mrkev, kmín, pastinák a další miříkovité rostliny. Housenky jsou zprvu nenápadné, později však získávají typické zelené zbarvení s černými příčnými pásy a oranžovými tečkami. V případě ohrožení vysouvají nápadný oranžový pachový orgán, který slouží k obraně před predátory.

Kukla a dospělec

Po ukončení vývoje se housenka zakuklí, přičemž kukla je upevněna k podkladu hedvábným vláknem. Barva kukly se přizpůsobuje okolí a může být zelená nebo hnědavá. Druh má obvykle dvě generace ročně, přičemž kukla druhé generace přezimuje.

Potrava a ekologický význam

Potrava dospělců

Dospělí otakárci sají nektar z mnoha druhů kvetoucích rostlin, například z bodláků, jetele, pcháčů, levandule nebo dobromysli. Při návštěvě květů se podílejí na opylování rostlin.

Význam v přírodě

Otakárek fenyklový je významnou součástí ekosystémů otevřené krajiny a zároveň indikátorem druhově bohatých stanovišť. Jeho přítomnost svědčí o zachování tradičního hospodaření a pestré krajiny bez nadměrného používání chemických látek.

Ochrana a vztah k člověku

Ohrožení a ochrana druhu

Přestože otakárek fenyklový nepatří mezi kriticky ohrožené druhy, jeho populace jsou lokálně ohroženy intenzifikací zemědělství, úbytkem květnatých luk a používáním pesticidů. Ochrana spočívá v podpoře přírodě blízkého hospodaření, zakládání květnatých pásů a ponechávání živných rostlin.

Otakárek fenyklový ve vzdělávání

Díky své velikosti a nápadnému vzhledu je otakárek fenyklový často využíván ve výuce přírodopisu jako ukázkový druh proměny dokonalé a vztahu hmyzu k rostlinám.