Lichokopytníci
Lichokopytníci (Perissodactyla) tvoří řád lichějších kopytníků, býložravých savců s nohama na lichý počet prstů (1–3, největší třetí), nepřežvýkavých s velkým slepým střevem pro trávení celulózy, přizpůsobených rychlému běhu v otevřených prostranstvích.
Vzhled a schopnosti
Mají mohutné tělo s protáhlou hlavou, hřívou (koně), pruhovanou srstí (zebry) nebo tlustou šedou kůží s rohy (nosorožci), velikostí od tapírů (200–400 kg) po koně (500 kg); vynikají rychlostí až 60–80 km/h, silnými řezáky pro trhání vegetace, širokým zorným polem a změnou směru běhu.
Zástupci
Hlavní čeledi: koňovití (Equidae – kůň, zebra, osel), nosorožcovití (Rhinocerotidae – nosorožci) a tapírovití (Tapiridae – tapíři); v Evropě a Česku žijí pouze introdukované nebo domestikované koně, přirozeně chybí.
Biotop a teritorium
Obývají savany, stepi, lesy a bažiny v Africe, Asii a Americe; teritorium stád až stovky km² označované trusem, močí a škrábáním, vyhledávají vodní zdroje a pastviny.
Rozmnožování a potrava
Říje celoročně nebo sezónně, březost 11–16 měsíců, rodí 1 mládě (brzy na nohou), vychováváno matkou 1–2 roky; trávou, listy, kůrou a vodní vegetací, trhají pysky a řezáky.
Lichokopytníci (Perissodactyla) mají jednoduchý žaludek a závisí na objemném slepém střevu v tračníku pro fermentaci rostlinné potravy.
Trávicí systém
Žaludek je jednodušší než u sudokopytníků, bez předžaludků; hlavní rozklad celulózy probíhá v prostorném slepém střevu (cecum) a tlustém střevě díky symbiotickým bakteriím a protozoím, které fermentují vlákninu na mastné kyseliny. Tlusté střevo je dlouhé, umožňuje resorpci živin, ale méně efektivně než přežvýkání u sudokopytníků, což vede k častějšímu pasení a rychlejšímu přechodu potravy.
Porovnání se sudokopytníky
Na rozdíl od sudokopytníků (s čtyřdílným žaludkem a předžaludky pro regurgitaci), lichokopytníci (koně, nosorožci) tráví "za běhu" v zadní části trávicího traktu, s rizikem nadýmání slepého střeva při nadměrné konzumaci. Žlučník chybí, žluč stéká přímo do dvanáctníku; zuby mají vysoké tvary pro brusnění trávy.
Ochrana, ohrožení a značky
Většina kriticky ohrožená (nosorožci, tapíři) kvůli pytláctví na rohy, ztrátě biotopů a lovu; v Česku žádní divocí, domestikovaní koně regulováni; značky zahrnují velké kulaté trusové hromady, široké stezky, ohořlé rohy a kopyta s jedním hlavním otiskem.
