Kamzík horský – akrobat vysokých hor

Vysoko v horách, kde už neroste les a kde se člověk bojí udělat krok, tam se kamzík cítí jako doma. Skáče po strmých skalách s takovou lehkostí, jako by měl na nohách pružiny, a dokáže se zastavit na místě tak úzkém, že by se na něj nevešla ani tvoje chodidla. Kamzík horský je skutečným mistrem vysokohorského terénu a jedním z nejúžasnějších savců našich hor.

Kde kamzík žije?

Kamzík horský (Rupicapra rupicapra) je původním obyvatelem evropských pohoří. Najdeš ho v Alpách, Pyrenejích, Karpatech, na Balkáně a v horách Turecka. U nás  vyhynul kvůli nadměrnému lovu už v 17. století. U nás je uměle vysazen v oblasti Hrubého Jeseníku.

Kamzíci žijí v nadmořských výškách od 1000 do 3500 metrů, kde preferují skalnaté svahy, alpínské louky a místa s dobrou viditelností do okolí. V létě se vydávají až do nejvyšších partií hor, v zimě sestupují níže, kde je méně sněhu.

Stavba těla a vzhled

Kamzík je středně velký kopytník – dospělý jedinec měří v kohoutku 70–80 centimetrů a váží 25–50 kilogramů, přičemž samci (kozlové) jsou o něco těžší než samice (kozy). Na první pohled připomíná kozu, ale má mnohem atletičtější a svalnatější postavu.

Srst je v létě rezavě hnědá, v zimě tmavě hnědá až černá. Charakteristická je světlá kresba hlavy – bílý obličej s tmavými pruhy táhnoucími se od očí k čumáku. Vypadá to, jako by měl kamzík namalované "brýle". Obě pohlaví mají rohy, které jsou tenké, rovné a až v horní třetině ostře zahnuté dozadu jako háčky. Rohy dorůstají délky 20–30 centimetrů a na rozdíl od parohů jelenů se nikdy neshozen – rostou po celý život.

Mistrovství v pohybu

Kamzík je naprosto úžasný atlet. Jeho kopyta mají tvrdý vnější okraj a měkkou, protiskluzovou vnitřní část, která funguje jako přísavka. Speciální šlachy v nohách fungují jako pružiny – dokáže vyskočit do výšky až 2 metry a do dálky přes 6 metrů! Běží rychlostí až 50 kilometrů v hodinu i v náročném terénu.

To, co by pro člověka byla téměř jistá smrt – úzká skalní římsa stovky metrů nad propastí – je pro kamzíka běžná procházka. Má dokonalý smysl pro rovnováhu a dokáže se zastavit i rozběhnout na místech, která se zdají nemožně strmá.

Společenský život

Kamzíci žijí ve skupinách zvaných tlupy. Většinu roku tvoří tlupa samice s mláďaty a mladé jedince obou pohlaví. Starší samci žijí většinou samotářsky nebo v malých mužských skupinách. Vedoucím zvířetem tlupy je zkušená stará samice.

V listopadu a prosinci, během období říje, se samci připojují k samicím. Tehdy mezi sebou soupeří o přízeň samic – pronásledují se, měří si síly a někdy i bojují, při čemž si střetávají rohy. Tyto souboje jsou ale většinou spíše rituální a vážná zranění jsou vzácná.

Mláďata

Samice nosí mládě asi šest měsíců. Kozel (mládě) se rodí na jaře, obvykle v květnu nebo červnu, když v horách rozkvetou alpínské louky a je dostatek potravy. Matka si najde klidné místo mezi skalami a porodí většinou jedno, vzácně dvě mláďata.

Kozel je neuvěřitelně vyspělý – už po několika hodinách od narození dokáže následovat matku i po obtížném terénu. To je důležité, protože v horách číhá mnoho nebezpečí. Matka ho kojí asi půl roku, ale už po pár týdnech začíná spásat trávu. Mláďata zůstávají s matkou až do příštího jara.

Co kamzík jí?

Kamzík je bylinožravec. V létě se živí alpínskými bylinami, trávou, květy a listy. V zimě, když je většina rostlin pod sněhem, spásá mechy, lišejníky, pupeny, výhonky jehličnanů a vyhrabává trávu zpod sněhu. Dokáže přežít i v drsných podmínkách, kdy jiná zvířata by zahynula.

Přirození nepřátelé

Dospělému kamzíkovi v horách mnoho nepřátel nehrozí – je příliš rychlý a obratný. Nejvážnějšími predátory jsou orel skalní (loví hlavně mláďata), rys ostrovid a vlk. Kamzíci mají vynikající zrak a jednoho člena tlupy vždy funguje jako strážný – stojí na vyvýšeném místě a sleduje okolí. Při nebezpečí vydá ostrý pískavý zvuk a celá tlupa uteče po skalách s neuvěřitelnou rychlostí.

Proč u nás kamzík chybí?

V historii byl kamzík v českých zemích loven pro maso, kůži a rohy. V době renesance a baroka byl lov kamzíka považován za šlechtickou zábavu. Bohužel populace se zmenšovala, až kamzíci z našeho území úplně zmizeli.

Dnes probíhají úvahy o tom, zda by se kamzík mohl vrátit do Krkonoš nebo na Šumavu. Takové projekty by ale vyžadovaly pečlivou přípravu a spolupráci ochránců přírody, aby se kamzíci mohli znovu zabydlet v našich nejvyšších horách.

Zajímavosti na závěr

• Kamzík dokáže běžet po sněhovém poli s takovou lehkostí, že se téměř nepropadá
• V zimě mu naroste tak hustá srst, že vydrží teploty až -30 °C
• Žije průměrně 15–20 let
• Jeho latinské jméno Rupicapra znamená "skalní koza"

Kamzík je symbolem divokých hor a ukázkou toho, jak dokonale se zvíře dokáže přizpůsobit extrémnímu prostředí. I když ho u nás v přírodě nepotkáš, můžeš ho obdivovat v zoologických zahradách nebo při cestách do Alp. A kdo ví – možná se jednou znovu vrátí i do našich hor!