Jelen evropský – král našich lesů

Když se procházíš podzimním lesem za soumraku a náhle uslyšíš zvuk, který připomíná hluboké trubkování, nemusíš se bát. To jelen evropský volá svou samici a oznámuje soupeřům, že toto území patří jemu. Jelen je největším a nejimpozantnějším sudokopytníkem, kterého můžeš v České republice potkat, a právem se mu říká král lesa.

Jak jelen vypadá

Jelen evropský, latinsky Cervus elaphus, je opravdu velké zvíře. Dospělý samec, kterému se říká jelen nebo býk, dosahuje výšky až 140 centimetrů v kohoutku a váží průměrně 150 až 250 kilogramů. Opravdu velcí jedinci mohou vážit i přes 300 kilogramů. Samice, které nazýváme laně nebo krávy, jsou o poznání menší a lehčí, váží kolem 100 až 150 kilogramů.

Srst je v létě krátká a lesklá, rezavě hnědá s rezavým nádechem. V zimě jeleni oblékají tmavě hnědý až šedohnědý kožich, který je mnohem hustší a delší, aby je chránil před mrazem. Charakteristická je světlá skvrna na zadku, takzvaný zrcadlo, která má v zimě bělavou až krémovou barvu a v létě je rezavější. Díky tomuto zrcadlu se jeleni poznávají navzájem a mláďata mohou následovat matku i ve tmě.

Největším lákadlem a ozdobou jelenů jsou parohy. Ty má pouze samec a každoročně je shazuje a znovu si je nechává narůst. Mladý jelen má zpočátku jen jednoduché parohy jako hole, ale každým rokem přibývají nové výsady, až dospělý jelen může mít parohy s deseti až dvaceti hroty. Největší parohy mohou vážit až patnáct kilogramů a dosahovat rozpětí přes jeden metr. Parohy odhazuje jelen na přelomu zimy a jara, nové mu narostou během léta a na podzim už jsou tvrdé a připravené pro souboje.

Kde a jak jelen žije

Jelen evropský obývá původně listnaté a smíšené lesy od západní Evropy až po Sibiř. V České republice ho můžeš potkat prakticky všude tam, kde jsou rozsáhlejší lesy, třeba v Brdech, na Šumavě, v Beskydech nebo v Krušných horách. Přes den se jeleni ukrývají v hustém porostu, kde odpočívají a přežvykují. Aktivní jsou hlavně za soumraku a v noci, kdy vycházejí na louky a mýtiny pást se.

Jeleni jsou společenská zvířata. Laně tvoří se svými mláďaty tlupy o pěti až dvaceti jedincích, které vede zkušená stará laň. Mladí jeleni zůstávají s matkami do dvou let, pak se osamostatní. Starší jeleni žijí většinu roku buď samotářsky, nebo v malých mužských skupinách. Teprve na podzim, když začíná doba rozmnožování zvaná říje, se jeleni připojují k laním.

Říje – nejdramatičtější období roku

Konec září a říjen je pro jeleny nejdůležitějším obdobím roku. Samci se mění v bojovníky plné testosteronu, kteří bojují o přízeň samic. Jelen si vybere vyvýšené místo v lese nebo na kraji louky a začíně trubkovat nebo řvát. Tento zvuk, který můžeš slyšet na několik kilometrů daleko, má varovat ostatní samce a přivolat samice.

Když se dva jeleni podobné síly potkají, nejprve se obcházejí, měří si vzájemně síly pohledem a zvukem. Pokud žádný z nich neustoupí, dojde na souboj. Jeleni si střetnou parohy a tlačí proti sobě s obrovskou silou, přičemž se snaží jeden druhého odtlačit nebo vyvrátit. Tyto souboje mohou trvat několik minut a bývají vyčerpávající. Někdy se dokonce parohy zaklíní do sebe natolik, že se jeleni nemohou oddělit a oba zahynou. Vítězný jelen si pak ponechá skupinu laní a páří se s nimi.

Mláďata

Po osmi měsících březosti, obvykle v květnu nebo červnu, laň porodí jedno mládě, kterému se říká kolouch nebo jehnič. Kolouch má rezavou srst s bílými skvrnami, které mu pomáhají splynout s okolím a ukrýt se před predátory. První dny života leží mládě tiše ukryté v trávě, zatímco matka páse někde poblíž. Přichází k němu pouze nakojit. Už po týdnu ale začíná kolouch následovat matku a učí se, co je dobré k jídlu a kde číhá nebezpečí.

Bílé skvrny na srsti zmizí asi po třech měsících, kdy kolouch dostane jednotnou hnědou srst. Mláďata zůstávají s matkou až do příštího jara, kdy se narodí další kolouch. Samičky často zůstávají v tlupě své matky i nadále, zatímco mladí jelínci se osamostatňují.

Potrava

Jelen je býložravec neboli herbivor. Živí se hlavně trávou, bylinami, listy stromů a keřů, pupeny, výhonky, žaludy, bukvicemi a dalšími plody. V zimě, když je potravy méně, okusuje kůru stromů a živí se i mechem a lišejníky. Jelen má složitý trávicí systém s více žaludky, podobně jako kráva. Trávu nejprve rychle spolkne, pak si v klidu někde leží a přežvykuje ji.

Dospělý jelen sní denně kolem patnácti až dvaceti kilogramů potravy. To může být problém v oblastech, kde je jelenů příliš mnoho. Mohou způsobit škody v lesích tím, že okusují mladé stromky, olupují kůru nebo sešlapávají mladé porosty. Proto lesníci a myslivci musí populaci jelenů regulovat lovem, aby byla v rovnováze s prostředím.

Smysly a nepřátelé

Jelen má vynikající smysl čichu a sluchu. Dokáže zachytit vůni nebezpečí na stovky metrů daleko a slyší i ten nejmenší zašustění v křoví. Zrak má také dobrý, hlavně pokud jde o vnímání pohybu. Pokud stojíš úplně nehybně, jelen tě nemusí zpozorovat, ale při sebemenším pohybu uteče.

Dospělému jelenovi v naší přírodě prakticky nehrozí žádný přirozený predátor. Historicky byli jeleny loveni vlky a rysy, ale tyto šelmy u nás dlouho chybějí, nebo je jich velmi málo. Dnes jsou hlavním nebezpečím pro jelena člověk, choroby, paraziti a doprava. Každoročně zahynou desítky jelenů při srážkách s auty. Mláďata mohou být kořistí divoké prasnice, lišky nebo toulavých psů.

Jelen a člověk

Jelen má v lidské kultuře zvláštní místo. V minulosti byl lov jelenů výsadou králů a šlechty. Jelen se objevuje v pověstech, pohádkách i erbu mnoha měst a rodů. Dodnes je považován za symbol síly, důstojnosti a krásy přírody.

V moderní době je vztah člověka a jelena komplikovanější. Na jedné straně je jelen chráněný jako lovná zvěř, na druhé straně může působit škody v lesním hospodářství a zemědělství. Proto se jeho stavy musí pečlivě sledovat a regulovat. Lovem se stará o to, aby bylo jelenů v lese tolik, kolik tam může zdravě žít bez poškozování přírody.

Zajímavosti na závěr

Jelen dokáže běžet rychlostí až 70 kilometrů v hodině a přeskočit překážku vysokou až dva metry. Je vynikajícím plavcem a nebojí se překonat i široké řeky. V přírodě se dožívá průměrně dvanácti až patnácti let, v zajetí mohou jeleni žít i dvacet let. Každý jelen má své vlastní trubkování, které je pro něj charakteristické, podobně jako lidský hlas.

Když příště půjdeš na výlet do lesa, dávej pozor na stopy po jelenech. Můžeš najít otisky jejich kopyt v měkké půdě, okousané větve nebo třeba shozený paroh. A pokud budeš mít opravdu velké štěstí a budeš tiše a trpělivý, možná zahlédneš krále lesa osobně jak se pase na okraji mýtiny v posledních paprscích slunce.