Nemůžete vyplnit toto pole

Registrace

Zákaznická podpora:603 171 696Registrovat

Klepítkatci

Výpis článků

Křižák obecný

Křižák obecný (Araneus diadematus)

Základní charakteristika křižáka obecného

Křižák obecný (Araneus diadematus) je jedním z nejznámějších a nejrozšířenějších pavouků v Evropě. Patří do řádu pavouků (Araneae) a čeledi křižákovitých (Araneidae). Snadno jej poznáme podle světlého křížovitého vzoru na zadečku, který vzniká z drobných světlých skvrn. Křižák obecný je neškodný pro člověka a hraje významnou roli v regulaci populací hmyzu.

Křižák obecný

Vzhled a rozlišovací znaky

Samice křižáka obecného jsou výrazně větší než samci a mohou dosahovat délky těla až 18 mm, zatímco samci měří zpravidla do 11 mm. Zbarvení těla je proměnlivé a může být žlutohnědé, šedé, hnědé nebo načervenalé. Typickým znakem je kříž na zadečku a silně vyvinuté nohy, které jsou opatřeny jemnými chloupky. Stejně jako ostatní pavouci má křižák osm očí a osm končetin.

Výskyt a prostředí

Rozšíření křižáka obecného

Křižák obecný je rozšířen po celé Evropě, včetně České republiky, a zasahuje i do částí Asie a Severní Ameriky, kam byl zavlečen. Vyskytuje se od nížin až po horské oblasti a patří k nejběžnějším pavoukům v kulturní krajině.

Typická stanoviště

Nejčastěji jej nalezneme v zahradách, parcích, na loukách, okrajích lesů, v živých plotech a v okolí lidských obydlí. Vyhledává místa s dostatkem vegetace, kde může stavět své typické kruhové pavučiny mezi keři, stromy nebo stavbami.

Způsob života a chování

Stavba pavučiny

Křižák obecný je známý stavbou pravidelných kruhových pavučin, které patří mezi nejdokonalejší stavby v říši bezobratlých. Pavučina slouží k lovu létajícího hmyzu, jako jsou mouchy, komáři a můry. Pavouk ji obvykle staví znovu každý den, nejčastěji v noci nebo brzy ráno, aby byla co nejúčinnější.

Potrava a lov

Křižák se živí převážně hmyzem, který se zachytí v pavučině. Kořist rychle omotá vláknem a usmrtí jedem vyloučeným z jedových žláz. Trávicí enzymy rozloží vnitřní tkáně kořisti, které pavouk následně vysaje.

Životní cyklus křižáka

Rozmnožování

Páření probíhá koncem léta a na podzim. Samec po vyhledání samice opatrně přistupuje k její pavučině, aby nebyl považován za kořist. Po oplození samice klade vajíčka do kokonů, které ukrývá v chráněných místech. Dospělí jedinci po rozmnožení zpravidla brzy hynou.

Vývoj mláďat

Mladí pavouci se líhnou na jaře následujícího roku. Zpočátku zůstávají pohromadě, poté se rozptylují do okolí pomocí vláken, která je unášejí větrem. Tento způsob šíření se nazývá balónkování.

Křižák obecný a člověk

Je křižák nebezpečný

Křižák obecný není pro člověka nebezpečný. Jeho jed je určen výhradně k lovu drobné kořisti a případné kousnutí člověka je velmi vzácné a obvykle srovnatelné s mírným štípnutím hmyzem. Křižáci se člověku vyhýbají a nejsou agresivní.

Význam pro zahrady a přírodu

Křižák obecný je užitečný druh, protože pomáhá regulovat množství hmyzu, včetně druhů, které mohou být považovány za škůdce. Jeho přítomnost v zahradě je známkou zdravého a vyváženého prostředí.

Ekologický význam křižáka obecného

Křižák obecný je důležitou součástí potravních řetězců. Slouží jako potrava pro ptáky a některé parazitické druhy hmyzu a zároveň se podílí na udržování rovnováhy v ekosystémech. Díky své hojnosti a snadné rozpoznatelnosti má význam také ve vzdělávání a popularizaci přírodních věd.

Klíště obecné

Klíště obecné (Ixodes ricinus)

Základní charakteristika klíštěte

Klíště obecné (Ixodes ricinus) je drobný členovec z třídy pavoukovců (Arachnida) a patří mezi roztoče. Na rozdíl od hmyzu má osm končetin a jeho tělo není zřetelně rozděleno na hlavu, hruď a zadeček. Jedná se o vnějšího parazita, který se živí sáním krve obratlovců, včetně člověka. Klíště obecné je nejrozšířenějším druhem klíštěte ve střední Evropě a představuje významné zdravotní riziko.

Klíště obecné

Vzhled a rozlišovací znaky

Dospělé klíště obecné dosahuje velikosti přibližně 2–4 mm, po nasátí krve se však může zvětšit až několikanásobně. Tělo má oválný tvar a hnědavé až červenohnědé zbarvení. Typickým znakem je pevný štítek na hřbetní straně těla, který je u samců větší než u samic. Ústní ústrojí je uzpůsobeno k pevnému zakotvení v kůži hostitele.

Výskyt a prostředí

Rozšíření klíštěte obecného

Klíště obecné je rozšířeno ve většině Evropy, včetně České republiky, a zasahuje i do částí Asie a severní Afriky. Vyskytuje se od nížin až po horské oblasti, přičemž v posledních desetiletích se jeho výskyt posouvá do vyšších nadmořských výšek v důsledku klimatických změn.

Typická stanoviště

Nejčastěji obývá vlhká a stinná místa, jako jsou listnaté a smíšené lesy, okraje lesů, křoviny, louky s vysokou trávou a městské parky. Klíšťata číhají na vegetaci, odkud se zachytí na kolemjdoucím hostiteli.

Životní cyklus klíštěte

Vývojová stádia

Životní cyklus klíštěte obecného zahrnuje čtyři vývojová stádia – vajíčko, larvu, nymfu a dospělce. Každé aktivní stádium potřebuje ke svému dalšímu vývoji nasát krev. Larvy a nymfy parazitují nejčastěji na drobných savcích a ptácích, zatímco dospělci napadají větší savce včetně člověka.

Délka vývoje

Celý vývojový cyklus může trvat dva až tři roky v závislosti na klimatických podmínkách a dostupnosti hostitelů. Klíště je schopno přežívat dlouhé období bez potravy a čekat na vhodného hostitele.

Klíště obecné a člověk

Způsob přisátí

Klíště se přisává pomocí speciálního bodavě sacího ústrojí, kterým proniká do kůže. Do rány vylučuje látky tlumící bolest a srážlivost krve, takže přisátí bývá často bezbolestné a zůstává dlouho bez povšimnutí.

Přenos nemocí

Klíště obecné je významným přenašečem závažných onemocnění, mezi něž patří klíšťová encefalitida a lymská borelióza. Riziko přenosu závisí na délce přisátí a infekčnosti klíštěte. Včasné odstranění klíštěte snižuje pravděpodobnost přenosu některých patogenů.

Prevence a ochrana

Jak se chránit před klíšťaty

Základem ochrany je vhodné oblečení při pobytu v přírodě, používání repelentů a vyhýbání se vysoké trávě a křovinám. Po návratu z přírody je důležité důkladně prohlédnout celé tělo, včetně vlasové části hlavy a kožních záhybů.

Správné odstranění klíštěte

Přisáté klíště je nutné odstranit co nejdříve pomocí pinzety nebo speciálního háčku. Klíště se uchopí co nejblíže kůži a plynulým tahem se vytáhne. Místo přisátí je vhodné následně vydezinfikovat a několik dní sledovat.

Význam klíštěte v přírodě

Přestože je klíště obecné z pohledu člověka nebezpečným parazitem, je také součástí přírodních ekosystémů. Podílí se na potravních vztazích a jeho výskyt souvisí s populacemi hostitelských živočichů. Z hlediska veřejného zdraví však převažuje jeho negativní význam.

Ovládací prvky výpisu

2 položek celkem