Hmyzožravci

Rejsek horský (Sorex alpinus)

Základní charakteristika druhu

Rejsek horský (Sorex alpinus) je drobný hmyzožravý savec z čeledi rejskovitých (Soricidae), který je specializován na život ve vysokohorských a alpinských biotopech. V České republice je výskyt omezený na Krkonoše a Šumavu, kde obývá skalnaté louky, horské smrčiny, vlhké tundry a skalní štěrbiny s dostatkem krytí a hmyzí potravy. Rejsek horský patří mezi ohrožené druhy vázané na specifické horské prostředí, citlivé na klimatické změny a degradaci stanovišť.

Vzhled a rozlišovací znaky

Rejsek horský je velmi malý savec s délkou těla 6–8 cm a hmotností 4–8 g. Srst je krátká, hustá a šedohnědá, břišní strana světlejší, šedobílá. Má výrazné špičaté čenichové zakončení, malé oči a drobné uši, přizpůsobené životu v husté vegetaci a pod kameny. Končetiny jsou krátké, ale umožňují rychlý pohyb v těsných prostorách mezi kameny a vegetací. Rejsek je vysoce aktivní a neustále hledá potravu, protože má vysoký metabolismus.

Výskyt a prostředí

Rejsek horský obývá horské louky, skalnaté svahy, vlhké travnaté porosty a okraje smrčin. Vyhledává vlhké mikrostanoviště s dostatkem hmyzu, pavouků, larv a drobných měkkýšů. Díky své citlivosti na teplotu a sníženou dostupnost potravy je přítomen pouze ve stabilních horských oblastech, kde je prostředí zachovalé a chladnější.

Způsob života a chování

Rejsek horský je aktivní převážně ve dne i v noci, pohybuje se rychle a nenápadně mezi vegetací a kameny. Je samotářský, územně fixovaný a má malé domovské okrsky, které intenzivně prohledává kvůli hmyzu. Tento druh nemá období hibernace, avšak zimní aktivita je snížena a rejsek přečkává chladné měsíce v úkrytech pod kameny a vegetací.

Potrava a ekologická role

Složení potravy

Potrava rejsků horských je převážně hmyzožravá, zahrnuje brouky, jejich larvy, pavouky, červy a drobné měkkýše. Hmyz tvoří většinu denního příjmu, který je nezbytný pro udržení vysokého metabolismu a přežití v horském prostředí.

Význam v ekosystému

Rejsek horský reguluje populace hmyzu v alpinských biotopech a přispívá k rovnováze horských ekosystémů. Slouží také jako potrava predátorům, například sovám, liškám a drobným šelmám, čímž podporuje biodiverzitu vysokohorských oblastí.

Rozmnožování a vývoj mláďat

Reprodukční cyklus

Páření probíhá na jaře po ukončení zimního období. Samice rodí obvykle 2–6 mláďat, která se rodí slepá a holá. Mláďata zůstávají v hnízdě několik týdnů, kde jsou intenzivně krmena a postupně získávají samostatnost.

Péče o mláďata

Matka pečuje o mláďata až do jejich schopnosti samostatného pohybu a lovu hmyzu. Mláďata se učí orientovat v kamenitých a vegetačních úkrytech a během prvního roku života si vytvářejí vlastní malé domovské okrsky.

Ohrožení a ochrana druhu

Hlavní hrozby

Rejsek horský je ohrožen klimatickými změnami, zánikem alpinských luk a smrčin, fragmentací stanovišť a lidskými zásahy do horského prostředí, například turistickým rušením nebo odlesňováním. Druh je velmi citlivý na změny mikroklimatu a dostupnosti hmyzí potravy.

Ochranná opatření

Ochrana rejsků horských spočívá v zachování horských biotopů, omezení lidského rušení v chráněných oblastech, monitoringu populací a ochraně vegetace, která poskytuje potravu a úkryty. Součástí ochrany je i vzdělávání veřejnosti o významu horských druhů pro stabilitu ekosystémů.

Bělozubka bělobřichá (Crocidura leucodon)

Základní charakteristika druhu

Bělozubka bělobřichá (Crocidura leucodon) je drobný hmyzožravý savec z čeledi rejskovitých (Soricidae), který patří mezi typické zástupce drobných savců střední Evropy. Od rejsků rodu Sorex se odlišuje světlými, nebělavými zuby bez pigmentace a výrazným barevným kontrastem mezi tmavým hřbetem a světlým břichem. Délka těla se obvykle pohybuje mezi 6–9 cm, ocas je kratší než délka těla a hmotnost dospělých jedinců zpravidla nepřesahuje 15 gramů. Wikipedia 

Vzhled a rozlišovací znaky

Zbarvení bělozubky bělobřiché je nápadně dvoubarevné, přičemž hřbet má šedohnědý až tmavohnědý odstín a břišní strana je světle šedá až téměř bílá, což dalo druhu české jméno. Hlava je protáhlá s špičatým rypáčkem, oči jsou malé a uši poměrně krátké, avšak dobře patrné. Typickým znakem jsou bílé zuby, které nejsou zbarvené železem jako u rejsků rodu Sorex.

Výskyt a prostředí

Bělozubka bělobřichá je rozšířena v jižní a střední Evropě, zasahuje i do západní Asie a vyskytuje se také na území České republiky. Preferuje teplejší a sušší oblasti nížin a pahorkatin, kde obývá okraje polí, zahrady, sady, křovinaté meze, hospodářské dvory i okraje lidských sídel. Na rozdíl od mnoha jiných drobných savců se poměrně dobře přizpůsobuje synantropnímu prostředí.

Způsob života a chování

Tento druh je převážně noční až soumračný a většinu dne tráví ukrytý v norách, pod kameny, v hromadách dřeva nebo v opuštěných norách jiných živočichů. Bělozubka bělobřichá je samotářská a silně teritoriální, přičemž jednotliví jedinci si aktivně brání své teritorium před ostatními příslušníky stejného druhu. Vyznačuje se velmi rychlým metabolismem, a proto musí přijímat potravu téměř nepřetržitě.

Potrava a význam v ekosystému

Základem potravy bělozubky bělobřiché jsou různí bezobratlí, zejména hmyz, pavouci, mnohonožky, larvy a žížaly. Příležitostně může ulovit i drobné obratlovce nebo konzumovat mršiny. Díky své potravní specializaci hraje důležitou roli v regulaci populací hmyzích škůdců a přispívá k přirozené rovnováze ekosystémů, včetně zemědělské krajiny.

Rozmnožování a vývoj mláďat

Rozmnožovací období bělozubky bělobřiché probíhá od jara do podzimu, přičemž samice může mít za rok dvě až tři vrhy. Březost trvá přibližně čtyři týdny a ve vrhu se obvykle rodí tři až osm mláďat. Mláďata jsou po narození slepá a holá, avšak vyvíjejí se poměrně rychle a již po několika týdnech jsou samostatná.

Ohrožení a ochrana

Bělozubka bělobřichá není v současnosti považována za ohrožený druh a je hodnocena jako málo dotčená, přesto však může být lokálně ohrožena intenzifikací zemědělství, úbytkem přirozených úkrytů a používáním pesticidů. Ochrana tohoto druhu spočívá především v zachování pestré krajiny s dostatkem úkrytů a omezení chemických zásahů v zemědělství.