Sokol stěhovavý (Falco peregrinus)
Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) je středně velký denní dravec z čeledi sokolovitých (Falconidae), který je známý svou mimořádnou rychlostí v letu a schopností lovit převážně jiné ptáky. Vyskytuje se po celém světě, od Arktidy po tropy, přičemž v České republice je hnízdícím druhem, zejména v horských a skalnatých oblastech, ale v posledních desetiletích se adaptoval i na městské prostředí.
Taxonomie a systematika
Zařazení druhu
Sokol stěhovavý nese latinský název Falco peregrinus a patří do rodu Falco. Existuje několik geograficky odlišných poddruhů, lišících se velikostí a zbarvením.
Vzhled a rozpoznávací znaky
Zbarvení a tělesné proporce
Dospělý sokol stěhovavý dosahuje délky těla 40–50 cm a rozpětí křídel 95–120 cm. Hlava je tmavá, s nápadným „knírem“ v oblasti lícních per, hřbet je modrošedý a břicho světlejší s tmavými pruhy. Samice je větší než samec.
Let a hlas
Sokol stěhovavý je typický prudkými a přímými lety, s přeměnou v typický střemhlavý pád, kdy dosahuje rychlosti přes 300 km/h, což z něj činí nejrychlejšího žijícího ptáka. Hlas je ostrý, pronikavý, často slyšitelný v blízkosti hnízd.
Výskyt a prostředí
Rozšíření v Evropě a Česku
Sokol stěhovavý se vyskytuje téměř po celé Evropě a Asii, včetně severní a střední Evropy. V České republice obývá především skalní oblasti, údolí řek, ale i městské prostředí, kde obsazuje staré budovy a věže.
Typické biotopy
Preferuje skalnaté útesy, horské hřebeny a vysoké stavby, odkud může lovit ptáky v otevřené krajině. Důležitý je přehledný prostor pro lov a dostatek kořisti.
Potrava a způsob života
Složení potravy
Potravu tvoří převážně středně velcí ptáci, například holubi, vrabci, rackové, včetně městských druhů. Občas loví i drobné savce nebo netopýry.
Lovecká strategie
Lov probíhá především ze vzduchu, sokol sleduje kořist z výšky, následně se střemhlav vrhá na cíl s vysokou přesností. Jeho schopnost lovu je klíčová pro přežití, zejména během hnízdní sezóny, kdy krmí mláďata.
Hnízdění a rozmnožování
Hnízdní chování
Hnízdění probíhá od března do června. Sokol stěhovavý si nestaví vlastní hnízdo, ale využívá skalní výklenky, vysoké útesy nebo umělé hnízdní podložky. Samice snáší 3–4 vejce, na jejichž sezení se podílí převážně ona, samec zajišťuje potravu.
Péče o mláďata
Mláďata jsou krmena oběma rodiči, z hnízda začínají vycházet po 35–40 dnech, během dalších týdnů se učí lovit a osamostatňují se.
Migrace a pohyby
Sokol stěhovavý je částečně tažný druh; populace z severní Evropy migrují do jižní Evropy a Afriky, zatímco stálé populace z mírného pásu zůstávají celoročně v hnízdištích.
Ohrožení a ochrana
Hlavní hrozby
Historicky byl ohrožen používáním pesticidů (DDT), rušením hnízd a lovem. Dnes jsou hlavními hrozbami ztráta vhodných hnízdních míst a lidské rušení.
Ochranný status
Sokol stěhovavý je přísně chráněným druhem v České republice i na mezinárodní úrovni. Ochrana zahrnuje monitoring hnízd, instalaci umělých hnízd a regulaci rušení v období rozmnožování.
Význam druhu v ekosystému
Sokol stěhovavý je vrcholový predátor, reguluje populace ptáků a indikuje ekologický stav prostředí, jeho přítomnost svědčí o zdravé otevřené krajině i městských ekosystémech.
