Roháč obecný (Lucanus cervus) Linnaeus, 1758
Čeleď: Lucanidae – roháčovití
Popis
Roháč obecný je největším broukem České republiky a zároveň jedním z největších brouků Evropy. Velikost dospělců je výrazně proměnlivá a silně závislá na kvalitě a množství potravy během larválního vývoje. Samice měří obvykle 30–45 mm, samci 35–75 mm, výjimečně mohou dosahovat délky až kolem 90 mm.
Druh vykazuje výrazný pohlavní dimorfismus. Samci mají nápadně zvětšená, parohovitě tvarovaná kusadla, která slouží především k soubojům s jinými samci. Samice mají kusadla krátká, silná a funkční k přijímání potravy, jejich hlava je menší a robustnější. Hlava a hruď jsou tmavě hnědé až černé, krovky a kusadla mají kaštanově hnědé zbarvení.
Larvy jsou typické ponravy – zavalité, bílé, obloukovitě zahnuté, s výraznou tmavě hnědou hlavou. V posledním instaru mohou dosahovat délky až 100 mm.
Rozšíření
Roháč obecný je rozšířen téměř v celé Evropě, chybí pouze v nejsevernějších oblastech. Jeho areál dále zasahuje do Malé Asie a na Blízký východ, včetně Sýrie.
V České republice je výskyt druhu úzce vázán na přítomnost starých listnatých stromů, zejména dubů (Quercus). Tam, kde jsou zachovány vhodné biotopy, může být roháč i poměrně hojný. Na Moravě se vyskytuje například v Lednicko-valtickém areálu, na Lanžhotsku a Břeclavsku či v Bílých Karpatech. V Čechách patří k významným lokalitám Křivoklátsko, Český kras, oblasti Královéhradecka a Pardubicka.
Biologie a ekologie
Dospělce lze pozorovat od konce května do konce srpna, nejčastěji však v červnu a červenci. Nejaktivnější jsou za soumraku a v časných večerních hodinách, kdy pomalu a těžkopádně létají s charakteristickým hlubokým bzučením. Aktivita roháčů je silně závislá na teplém počasí.
Dospělci žijí pouze několik týdnů a nepřijímají pevnou potravu. Živí se především vytékající mízou z poraněných kmenů a větví stromů. Samci svádějí nápadné souboje o přístup k samičkám, při nichž se snaží soupeře nadzvednout a shodit z kmene.
Po páření klade samička vajíčka do trouchnivějícího dřeva starých stromů nebo pařezů, nejčastěji dubových, ale i bukových či ovocných. Larvální vývoj trvá zpravidla 3–5 let, v chladnějších podmínkách i déle. Kuklení probíhá v pevném kokonu vytvořeném z trouchu a hlíny. Dospělci se líhnou již na podzim, ale zůstávají přezimovat v kokonu a na povrch vylézají až následující jaro.
Zajímavosti
-
Parohovitá kusadla samců nejsou určena k přijímání potravy, ale výhradně k soubojům; přestože působí hrozivě, roháč je pro člověka zcela neškodný.
-
Roháč obecný je významným indikátorem zachovalých, přírodě blízkých lesních a parkových porostů se starými stromy.
-
V mnoha evropských zemích je roháč považován za „vlajkový druh“ ochrany saproxylického hmyzu, tedy druhů vázaných na odumírající dřevo.
-
Druh má dlouhou kulturní tradici a v minulosti byl opředen řadou pověr a lidových názvů.
Ohrožení a ochrana
Hlavní příčinou úbytku roháče obecného je mizení starých doubrav a smíšených lesů v důsledku změn lesního hospodaření. Zásadní negativní vliv má také odstraňování trouchnivějících kmenů, pařezů a starých stromů, které jsou nezbytné pro vývoj larev.
Mnoho lokalit výskytu roháče je dnes územně chráněno. Druh se však často vyskytuje i v parcích, alejích a historických zahradách, kde je klíčové zachovávat staré a odumírající stromy. Bez cílené ochrany těchto biotopů by mohl tento ikonický a mimořádně půvabný brouk z naší přírody postupně vymizet
