Nosorožík kapucínek (Oryctes nasicornis Linnaeus, 1758)
Čeleď: Scarabaeidae – vrubounovití
Základní charakteristika
Nosorožík kapucínek patří k největším a nejpozoruhodnějším broukům české fauny. V žebříčku největších brouků České republiky se řadí mezi první desítku a je zároveň jediným skutečně velkým zástupcem čeledi vrubounovitých u nás. Délka těla dospělců se pohybuje nejčastěji mezi 25–40 mm, výjimečně mohou jedinci dosahovat délky až 43–45 mm.
Popis a pohlavní dimorfismus
Druh vykazuje výrazný pohlavní dimorfismus. Samec je na první pohled snadno rozpoznatelný podle mohutného, dozadu zahnutého rohu na hlavě, dlouhého přibližně 5–7 mm. Dalším typickým znakem samců je štít s hlubokou prohlubní, ohraničenou lištou se třemi nápadnými výčnělky.
Samičky jsou bez rohu, případně mají pouze velmi nízký a nevýrazný náznak, jejich štít je hladší a celkově působí robustněji. Obě pohlaví se liší také tvarem posledního zadečkového článku (pygidia). Zbarvení těla je tmavě hnědé až černohnědé, povrch je lesklý a silně sklerotizovaný.
Původ názvu a přizpůsobení
České rodové jméno „nosorožík“ odkazuje na nápadný roh samců. Latinské jméno rodu Oryctes pochází z řeckého slova oryktés (hrabající), což výstižně popisuje způsob života tohoto brouka. Nosorožík kapucínek má silné, lopatovitě rozšířené přední nohy, přizpůsobené k zahrabávání do půdy, lesní hrabanky a trouchnivějícího dřeva.
Rozšíření a výskyt
V České republice se s nosorožíkem kapucínkem setkáváme od května, případně června, do srpna. Původně byl vázán především na listnaté lesy nížin a teplých pahorkatin, zejména s výskytem starých dubů a buků.
V důsledku úbytku přirozených stanovišť a starých dutých stromů se však druh postupně stal částečně synantropním. Dnes jej lze nalézt i v zahradách, parcích, kompostech, pařeništích, hromadách trouchnivějícího dřeva či v navážkách kůry. Historicky byl často zaznamenáván také v hromadách dubové kůry u koželužen.
Vývoj a biologie
Larvy nosorožíka kapucínka jsou bělavé, silně zavalité ponravy, které mohou dorůstat délky až 120 mm. Jsou vybaveny nápadnými dýchacími otvory (spirakuly) po stranách těla. Přirozeným vývojovým prostředím larev jsou tlející pařezy, kořeny a duté kmeny listnatých stromů, především dubů a buků, ale také staré ořešáky a další dřeviny.
Larvy se živí převážně celulózou, která je energeticky velmi chudá. Její rozklad umožňují symbiotické mikroorganismy ve střevě larev. Larvální vývoj trvá obvykle 2–3 roky, za nepříznivých podmínek se však může prodloužit až na pět let.
Na konci vývoje si larva vytváří velký kokon z hlíny a úlomků dřeva, který může dosahovat velikosti slepičího vejce. Kukelní stadium trvá přibližně jeden až dva měsíce. Čerstvě vylíhlý brouk zůstává ještě několik týdnů v kokonu, kde dochází k vytvrzení tělního krytu a vytvoření konečného zbarvení.
Dospělci a chování
Dospělí nosorožíci žijí relativně krátce. Aktivní jsou především za soumraku a v noci, kdy létají pomalým, těžkým a hlasitě bručivým letem. Živí se zejména vytékající mízou poraněných stromů a nepřijímají pevnou potravu.
Zajímavosti
-
Roh samců neslouží k obraně, ale především k soubojům s jinými samci o přístup k potravním zdrojům nebo samičkám.
-
Přestože působí mohutně, nosorožík kapucínek je zcela neškodný a při manipulaci se snaží spíše uniknout než útočit.
-
Druh je významným indikátorem přítomnosti mrtvého a tlejícího dřeva v krajině.
-
Nosorožík kapucínek patří mezi evropské „vlajkové druhy“ saproxylického hmyzu a jeho výskyt svědčí o zachovalosti stanoviště.
Nosorožík kapucínek tak představuje nejen jeden z nejimpozantnějších druhů brouků naší fauny, ale také důležitý prvek ekosystémů vázaných na odumírající dřevo.
