Majka fialová (Meloe violaceus)
Základní charakteristika druhu
Majka fialová (Meloe violaceus) je výrazný zástupce čeledi majkovitých (Meloidae), který je známý nejen svým nápadným vzhledem, ale i neobvyklým způsobem života. Dospělí jedinci dosahují délky přibližně 10 až 35 milimetrů, přičemž samice jsou výrazně větší než samci. Typickým znakem je kovově fialové až modrofialové zbarvení a silně zduřelý, článkovaný zadeček, zejména u samic. Krovky jsou výrazně zkrácené a nefunkční, takže majka fialová není schopna letu.
Systematické zařazení a rozpoznávací znaky
Majka fialová patří do rodu Meloe, jehož zástupci jsou charakterističtí redukovanými krovkami, měkkým tělem a pomalým pohybem. Od příbuzných druhů se liší především intenzivním fialovým leskem a proporcemi těla. Při ohrožení vylučuje z kloubů nohou žlutavou tekutinu obsahující jedovatý kantaridin, který slouží jako účinná chemická obrana proti predátorům.
Výskyt a rozšíření
Majka fialová je rozšířena ve většině Evropy a v části západní Asie. V České republice se vyskytuje roztroušeně, místy hojněji, zejména v teplejších oblastech nížin a pahorkatin. Typickým prostředím jsou suché louky, pastviny, stepní stráně, polní cesty, okraje lesů a extenzivně obhospodařovaná krajina. Nejčastěji ji lze pozorovat na jaře, obvykle od března do května.
Způsob života a chování
Majka fialová je pomalý, převážně denní brouk, který se pohybuje po zemi nebo po nízké vegetaci. Díky své nehybnosti a výraznému zbarvení je snadno pozorovatelná. Při vyrušení často znehybní nebo se brání vypouštěním obranné tekutiny. Dospělci se živí především částmi rostlin, zejména listy a květy bylin.
Potrava dospělců
Potrava dospělých majek zahrnuje listy, pupeny a květy různých bylin. Okus je obvykle lokální a nemá významný hospodářský dopad. Energetické zásoby získané v dospělosti slouží především k rozmnožování, protože dospělci žijí relativně krátkou dobu.
Neobvyklý vývoj a larvální stadia
Vývoj majky fialové je mimořádně složitý a označuje se jako hypermetamorfóza. Z vajíček se líhnou pohyblivé larvy zvané triungulini, které aktivně vyhledávají blanokřídlé hostitele, nejčastěji samotářské včely. Přichytí se na jejich tělo a jsou přeneseny do hnízda, kde se dále vyvíjejí na úkor zásob pylu, nektaru a často i larev hostitele. V průběhu vývoje larvy několikrát mění tvar i způsob života, což je pro tento druh velmi typické.
Rozmnožování
Po páření klade samice velké množství vajíček do půdy. Vysoký počet vajíček kompenzuje vysokou úmrtnost larev, z nichž jen malá část úspěšně dokončí složitý vývojový cyklus. Dospělci se objevují zpravidla brzy na jaře, kdy dochází k rozmnožování.
Jedovatost a vztah k člověku
Majka fialová obsahuje kantaridin, silně toxickou látku, která může při kontaktu způsobit puchýře na kůži a při požití vážné zdravotní komplikace. Z tohoto důvodu by s broukem nemělo být manipulováno holýma rukama. Přesto není pro člověka nebezpečná, pokud je ponechána bez vyrušování.
Ochrana a ohrožení druhu
Majka fialová je v České republice zvláště chráněným druhem. Její ohrožení souvisí především s úbytkem extenzivně obhospodařovaných luk, zarůstáním otevřené krajiny a poklesem populací samotářských včel, na které je larvální vývoj majky vázán. Ochrana druhu spočívá v zachování pestré krajiny, podpoře přirozených stanovišť a ochraně opylovačů.
