krajník pižmový, Calosoma sycophanta (Linnaeus, 1758)
Čeleď: Carabidae – střevlíkovití
Popis
Krajník pižmový patří k největším a nejnápadnějším zástupcům střevlíkovitých brouků. Délka těla dosahuje 18–35 mm. Zbarvení je výrazně kovově lesklé a do jisté míry proměnlivé. Hlava a okraje štítu jsou nejčastěji modré, krovky mají zlatozelený až zelenomodrý odstín s červeným nebo měděným kovovým leskem. Spodní strana těla je tmavě modrozelená.
Typickým znakem jsou nápadně vystouplé oči, které přesahují obrys hlavy, a široký štít i krovky. Tykadla a ostatní přívěsky jsou černé. Na rozdíl od většiny střevlíkovitých je krajník pižmový výborný letec a dokáže aktivně vyhledávat potravu i na větší vzdálenosti.
Rozšíření
Druh je rozšířen v celé Evropě, dále zasahuje přes Malou Asii a Střední Asii až do Číny a na Sibiř. Vyskytuje se také v severní Africe. V minulosti byl záměrně introdukován do Severní Ameriky jako biologický prostředek proti škůdcům lesních porostů.
V České republice se vyskytuje lokálně především v nížinách a pahorkatinách, jen výjimečně proniká i do vyšších poloh. V Čechách je poměrně vzácný a omezený na několik oblastí (např. České středohoří, Polabí, okolí Prahy). Na Moravě je rovněž lokální, častější výskyt je zaznamenáván zejména na Břeclavsku a Znojemsku. Při přemnožení listožravých housenek však může být přechodně velmi hojný.
Biologie a ekologie
Dospělci se objevují od května do srpna. Nejčastěji obývají listnaté a smíšené lesy, ale lze je nalézt i v parcích, zahradách či remízech. Dospělci i larvy jsou aktivní draví predátoři, kteří loví ve dne i v noci. Kořist vyhledávají nejen na zemi, ale i na kmenech stromů, v korunách a na keřích.
Krajník pižmový se specializuje především na lov housenek a kukel motýlů, ale nepohrdne ani jinými bezobratlými. Významnou složkou potravy jsou housenky škodlivých druhů, zejména z čeledí bekyňovitých (Lymantriinae) a hřbetozubcovitých (Notodontidae). Mezi nejčastější kořist patří bekyně velkohlavá (Lymantria dispar) a bourovčík toulavý (Thaumetopoea processionea).
Při housenkových kalamitách se mohou brouci i jejich larvy vyskytovat ve velkém množství. Krajník pižmový je považován za velmi účinného přirozeného regulátora lesních škůdců – dospělý brouk dokáže během jediné sezóny ulovit až 400 housenek, larva přibližně 40.
Páření probíhá v květnu a červnu. Samičky kladou vajíčka do půdy, kde se následně vyvíjejí larvy i kukly. Larvální vývoj trvá přibližně 1–2 měsíce. Dospělci se dožívají 2–3 let a přezimují v půdě v hliněné komůrce. Typickou obrannou reakcí dospělců je vylučování zapáchající tekutiny z ústních orgánů, která slouží k odrazení predátorů.
Zajímavosti
-
Latinské druhové jméno sycophanta lze volně přeložit jako „pronásledovatel“, což odkazuje na aktivní a vytrvalý způsob lovu.
-
Krajník pižmový byl jedním z prvních brouků cíleně využívaných v biologické ochraně lesa proti housenkovým kalamitám.
-
Na rozdíl od většiny střevlíkovitých se často pohybuje vysoko na stromech a je schopen rychlého letu mezi jednotlivými porosty.
Ohrožení a ochrana
V České republice je krajník pižmový chráněn zákonem jako ohrožený druh a v Červeném seznamu bezobratlých je veden v kategorii „zranitelný“ (VU). Největší hrozbu představuje nevhodné lesní hospodaření, zejména rozsáhlé holoseče, tvorba stejnověkých porostů a používání chemických přípravků proti hmyzím škůdcům.
Za nejvhodnější formu ochrany je považováno zachování a obnova pestrých, nestejnověkých a druhově bohatých listnatých lesů, které poskytují dostatek potravy i vhodných mikrostanovišť pro vývoj všech vývojových stadií tohoto nápadného a ekologicky významného brouka.
