1. Carabus auronitens: základní informace o zlatolesklém střevlíku
1.1 Kdo je Carabus auronitens?
Carabus auronitens je nápadný druh střevlíka z čeledi Carabidae, známý především svým kovově zlatavým až měděným leskem na krovek. Patří mezi velké, nelétavé střevlíky, kteří aktivně loví jiný hmyz a drobné bezobratlé na zemi. V češtině se pro něj často používá označení zlatolesklý střevlík, které odkazuje na jeho typický lesk a atraktivní zbarvení.
Wikipedia
1.2 Taxonomie a vědecké zařazení
Ze systematického hlediska patří tento druh do řádu brouci (Coleoptera), čeledi střevlíkovití (Carabidae) a rodu Carabus. Rod Carabus je jedním z nejboratších rodů střevlíků a zahrnuje mnoho druhů ceněných entomology i sběrateli pro jejich zbarvení, velikost a ekologickou významnost. Carabus auronitens je v rámci tohoto rodu dobře rozpoznatelný díky charakteristické kombinaci kovových odstínů na krovkách a tmavého, často modravého nebo nazelenalého štítu.
1.3 Morfologie a charakteristický vzhled
Dospělí jedinci dosahují délky přibližně 18 až 30 mm, takže jde o relativně velkého brouka, dobře patrného i pouhým okem v terénu. Tělo je protáhlé, typicky střevlíkovité, se silnými běhy uzpůsobenými k rychlému běhu po zemi. Hlava je poměrně velká, se silnými kusadly, která brouk využívá k lovu kořisti.
Nejnápadnější část těla představují krovky. U Carabus auronitens jsou krovky výrazně kovově lesklé, v odstínech zlata, mědi až červeno-zlaté barvy, často se zelenavými nebo modravými odlesky v závislosti na úhlu dopadu světla. Povrch krovek je jemně rýhovaný a zrnitý, což ještě zvýrazňuje hru světla na povrchu. Tento kovový lesk je způsoben strukturálním zbarvením – mikroskopickou strukturou povrchu krovek, nikoli pigmenty.
Štít (pronotum) bývá tmavý, často se zeleným nebo modrým kovovým nádechem, hladší než krovky. Nohy i tykadla jsou obvykle tmavé, černé až hnědočerné. Křídla pod krovkami jsou redukovaná, takže druh je nelétavý a spoléhá pouze na rychlý běh.
1.4 Rozšíření a výskyt v přírodě
Carabus auronitens je evropský druh rozšířený zejména ve střední a západní Evropě. Upřednostňuje vlhčí, chladnější stanoviště – často svěží lesy, lesní okraje, příkopy, vlhké louky v blízkosti lesů a horské a podhorské oblasti. V mnoha lokalitách je aktivní především v noci, kdy opouští úkryty pod kameny, spadaným listím nebo mrtvým dřevem a vydává se na lov.
Lze se s ním setkat především v jarním a letním období. V některých regionech může být lokálně hojný, jinde naopak vzácný a vázaný na dobře zachovalé, méně narušené biotopy. Právě proto je sledování jeho výskytu zajímavé jak pro profesionální entomology, tak i pro nadšené amatéry a studenty.
1.5 Způsob života a potrava
Stejně jako mnoho dalších střevlíků je Carabus auronitens aktivním predátorem. Loví především měkkýše (například plže), larvy hmyzu, drobné červy a další půdní bezobratlé. Při lovu využívá svůj dobrý čich a hbitý běh. Silná kusadla mu umožňují překonat i poměrně robustní kořist.
Larvy jsou stejně dravé jako dospělci a vyvíjejí se v půdě. Životní cyklus zahrnuje vajíčko, několik larválních instarů, kuklu a následně dospělého jedince. Dospělci mohou přežívat i více než jednu sezónu, takže se v populacích často překrývají různé věkové kategorie.
1.6 Význam druhu a důvody zájmu entomologů
Carabus auronitens má význam jak z hlediska ekologie, tak z hlediska studia biodiverzity. Jako predátor působí na společenstvo půdních bezobratlých a může ovlivňovat mimo jiné i populace škůdců. Současně je citlivý na změny prostředí – například odlesňování, intenzivní zemědělství nebo ztrátu vlhkých biotopů – a proto se často využívá jako bioindikační druh v ekologických studiích.
Pro entomology, sběratele a studenty je Carabus auronitens atraktivní díky svému výraznému vzhledu, relativně snadné determinaci a vazbě na specifické biotopy. Díky zlatavému lesku patří také k druhům, které se často objevují v entomologických atlasech, vzdělávacích tabulích a na magnetických kartách hmyzu, kde pomáhá vzbudit zájem o svět brouků již u začínajících pozorovatelů.
