Brouci Mrchožrouti Silphidae
Morfologie a charakteristika
Mrchožroutovití (Silphidae) tvoří čeleď brouků s přes 200 druhy celosvětově, v Evropě okolo 40 a v České republice asi 20 druhů o velikosti 7–40 mm, mají protáhlé oválné tělo s výrazně zvednutými krovkami, které nezakrývají zadeček, v černých, hnědých nebo oranžově pruhovaných barvách s varovným zbarvením. Hlava je prodloužená s velkými očima a klubovitými tykadly pro detekci mršin z dálky, nohy silné pro rychlý běh, dospělci i larvy jsou masožraví nebo nekrofágní predátoři. Charakteristický je oranžový konec tykadel pro čichání feromonů rozkladu.
Rozšíření a druhy v Česku
V Česku dominuje mrchožrout černý (Phosphuga atrata) 10–15 mm s prodlouženou hlavou pro lov plžů, Nicrophorus vespillo (hrobařík obecný) 18–22 mm s oranžovými pruhy na krovkách a Silpha tristis. Běžné v lesích i otevřené krajině, vzácní jako Thanatophilus sinuatus na mršinách, celosvětově holoarktické a palearktické rozšíření. Někteří jsou ohroženi na Červeném seznamu kvůli úbytku mrtvé biomasy.
Ekologie a stanoviště
Mrchožrouti obývají lesy, louky, pastviny a okraje vod, kde dospělci rychle lokalizují mršiny malých savců, ptáků nebo hlodavců díky čichu, konkurují si o mršinu a pohřbívají ji do jam pro larvy. Jsou noční, aktivní celoročně, konzumují masa i larvy much, přispívají k hygieně a recyklaci nutrientů v ekosystémech. Larvy žijí v mršinách, predátorské druhy loví plže nebo žížaly.
Larvy v mršinách
Larvy mrchožroutů jsou protáhlé, aktivní, šedobílé s chitinovou hlavou, dlouhé až 25 mm, živí se rozkládajícím masem pod dohledem rodičů u Nicrophorus, procházejí třemi stádii během týdnů.
Rozmnožování a vývoj
Samičky kladou vajíčka přímo do mršiny nebo jam od jara do podzimu, líhnou se po 2–5 dnech, rodiče mršinu pohřbívají a střeží larvy před konkurenty, vývoj trvá 2–6 týdnů. Cyklus umožňuje 1–2 generace ročně, dospělci přezimují v půdě, mají dlouhou životnost až rok.
Význam a ochrana
Mrchožrouti mají klíčový význam jako nekrofágové urychlující rozklad mršin, regulující populace much a indikující zdraví ekosystémů. Ohrožené druhy vyžadují ponechávání přirozené mortality v lesích, biospojitky a omezení pesticidů v Natura 2000. Ochrana zahrnuje monitoring a zachování mrtvé biomasy.
